…Protože nikdo nemůže zapomenout, jak by bylo hezké, kdyby tu, pro každé moře, které nás čeká, byla řeka, jen kvůli nám. A kdyby tu byl někdo – otec, láska, někdo – schopný nás vzít za ruku a tu řeku najít – představit si ji, vymyslet si ji – a odevzdat nás jejímu proudu, s lehkostí jediného slova, sbohem. To by bylo nádherné, opravdu. Byl by to příjemný, život, jakýkoli život. A věci by neubližovaly, ale přibližovaly by se, přinášené proudem, mohli bychom se jich nejdříve jen dotknout a teprve nakonec se jimi nechat zasáhnout. Nechat se zranit, také. Umřít z nich. To nevadí. Ale všechno by bylo, konečně, lidské. Stačila by něčí představivost – otce, lásky, někoho. A on by uměl najít cestu, tady, uprostřed tohoto ticha, na této zemi, která nechce mluvit. Cestu pokojnou a krásnou. Cestu odsud k moři.
Žádné komentáře:
Okomentovat