Bouře

Bouře jsou příčinou toho, že stromy zapouštějí kořeny hlouběji. 

Jeden den

TO, CO DNES DĚLÁM, JE DŮLEŽITÉ, PONĚVADŽ JSEM TO VYMĚNIL ZA JEDEN DEN SVÉHO ŽIVOTA.

Jako děti

Nemusíme své myšlenky či emoce potlačovat, ignorovat nebo podceňovat. Ve skutečnosti s nimi zacházím jako se svými dětmi: vážím si jich, chovám je v úctě, naslouchám jim a učím se od nich - ale nepřipouštím, aby se ujaly vlády nad domácností.

U vody...

Když už musíš o někom špatně mluvit, neříkej to, ale napiš to - do písku na okraji vody blízko vlnobití.

Fakt, že si intenzivně představuju ananasy,

mě ještě nepromění na ovoce.

Pokud lidi soudíš,

nemáš čas je milovat.

Matka Tereza

Soucit

Odpustit si vlastní život, to chce spoustu vlídnosti.

Příroda

Pro tupou mysl je příroda bezvýznamná, bezcenná.

Pro mysl osvícenou jiskří celý svět světlem.

R.W.Emerson

Vesmír

Potíže a bolest, jimiž jsme postihováni a sužováni, nejsou dokonalé v tom smyslu, že by snad byly v pořádku, ale jakožto vybuchující sopka či explodující hvězda dokonalé jsou, protože takové věci se zkrátka v Božím vesmíru dějí.

David

Případ desetiletého chlapce jménem David Henry:
David přišel při autonehodě o levou ruku. Navzdory svému postižení se rozhodl, že se začne učit džudo u starého japonského mistra neboli sensei. David dělal značné pokroky, ale nešlo mu na rozum, proč mu za tři měsíce tréninku učitel vštípil jen jediný džudistický chvat. Sensei mu to vysvětlil: "Tohle je jediný chvat, který tě chci naučit, Davide, jediný chvat, který kdy budeš muset znát."
Za několik měsíců se David vydal na svůj první turnaj, kde obratně použil ten svůj chvat k tomu, aby zvítězil v prvních třech zápasech. Chlapec, udivený úspěchem, se ocitl ve finále. Tentokrát byl však v nevýhodě: soupeř byl větší, silnější a zkušenější. Ale když se tento protivník dopustil osudové chyby, David použil svůj jediný chvat, druhého chlapce dostal na žíněnku a celý turnaj vyhrál. Později mu sensei vysvětlil: "Zvítězil  jsi ze dvou důvodů: především jsi téměř zvládl jeden z nejobtížnějších prvků v džudu vůbec. A zadruhé: jediná obrana, kterou může soupeř proti tvému chvatu použít, je, že tě chytí za levou paži.

Laskavost

"Co jste se za celou dobu svého duchovního putování a praxe naučil?"

"Dalo by se to shrnout do pěti slov: Snaž se být trochu laskavější."

Zenové přísloví II.

Jestliže sedíš - seď.

Jestliže stojíš - stůj.

Ale nekolísej mezi tím.

Pouť

Přirozeností života je, že než nalezneme moudrost, ztratíme tvář, než vzhlédneme k nebesům, padneme na kolena, než spatříme světlo, musíme se vyrovnat s vlastní temnotou. Každý z nás putuje divočinou zkušenosti, aby mohl zmoudřet životem.

Zenové přísloví

To, co jsem slyšel,

jsem zapomněl.

To, co jsem viděl,

jsem si zapamatoval.

To, co jsem udělal,

jsem pochopil.

Skrytý význam

Vše na tomto světě má skrytý význam. Lidé, zvířata, stromy, hvězdy, ti všichni jsou nečitelní. Domníváme se, že právě oni jsou těmi jedinými lidmi, zvířaty, stromy, hvězdami. A stačí pár let... A někteří z nás porozumí. 

 

Velké poučení

K velkému poučení se často dostáváme způsobem velice prostým a všedním.

Vesmír je má cesta.

Má cesta je Láska.

Mír je mi přístřeším.

Zkušenost je mou školou.

Překážka je mi poučením.

Nesnás je mi pobídkou.

Bolest je mi varováním.

Práce je mi požehnáním.

Rovnováha je můj názor.

Zdokonalování je můj osud.

G. Toloentino

POKUD TU PRO SEBE NEJSEM JÁ,

KDO BY TU PRO MĚ BYL?

A POKUD TU JSEM JENOM PRO SEBE,

CO JSEM?

A POKUD NE TEĎ, TAK KDY?

Skutečnost

Tenhle okamžik je okamžikem skutečnosti, spojení, pravdy. Aby tomu tak bylo není zapotřebí dělat nic - ani s tímto okamžikem, ani s tebou. Aby tomu tak bylo, není zapotřebí něčemu se vyhýbat, nic překonávat - ani nalézat. 


Da Avabhása

Proč nejsi šťastný?

Proto, že devadesát devět procent všeho, co děláš, co si myslíš, a říkáš, je určeno tobě - a tam nikdo není.

Štěstí

Naučil jsem se chápat štěstí ne jako cosi, co se mi přihodí, ale jako něco, co vytvářím já. Ne to, co dostávám od života, ale to, co do života sám vnáším.

Cesta

Většiny cílů jsem dosáhl, ale když se to vezme kolem a kolem,víc radosti jsem posbíral cestou než při příjezdu na nádraží.

Dělící čára

Velká dělící čára mezi úspěchem a selháním se dá vyjádřit třemi slovy : NEMĚL JSEM ČAS.

Energie

Energie jde ve stopách myšlenky.

Současná chvíle

Žít přítomnou chvíli, nevláčet sebou nic z minulosti, nejednat pro to, co by mohlo nastat v budoucnu...to je úžasná věc. Nejřív to člověk začne vnímat jen při nějakým zážitku nebo akci. Když se naprosto soustředíte, co děláte, když jedete na kole a celou vaší pozornost si zaslouží krajina, když hrajete hru a všechno co máte, se v tu chvíli soustředí na pohyb.
To se pro mě stalo úžasnou relaxací a jakýmsi tichem a chvílí, kdy neobětuju přítomnou chvíli budoucnosti, o který vlastně ani nevím, jestli se stane, nebo minulosti, na který už nic nezměním.

Došel k poznání, že nemusí zvládat nic jiného, než současnou chvíli - nic jiného neexistuje.

Buď tady teď. 

Úder

Když jsme jednou procházeli kolem tenisových kurtů, Sokrates prohodil: 

"Každý úder způsobí někomu radost."

Upřímnost

Čím méně naše emoce zasahují do toho, jak vnímáme tu kterou událost, tím upřímnější city jsme schopni prožít.

Mysl

Můžeme mysl překonat tak, že místo abychom věřili svým myšlenkám a ztotožňovali se s nimi, budeme si jich VŠÍMAT. 

Tohle umění mi dlouho unikalo. Knihy, které jsem četla, lidi, s kterými jsem se víceméně ztotožňovala psávali a píšou o překročení mysli. O stavu, kdy si uvědomíme, že myšlenky nejsou námi. Kdy cítíme lítost, vztek...ale zároveň se dokážeme lítostí a vztekem nestat. Umění pozorovat. Když jsem o tom četla poprvé, říkala jsem si: Jak je možné ztratit ke svým vlastním myšlenkám vztah? Dívat se na ně jako nezúčastněný pozorovatel. A pak jsem si sedla k oknu s papírem a tužkou. A každou myšlenku, která mí proběhla hlavou jsem zapsala. Byl to dlouhý seznam... Chaotický, nesoustředěný.. Jakási páteční křižovatka, když lidé odjíždějí na víkend.
Nezačala jsem to umění - pozorovat - zvládat v každé svojí situaci, ani náhodou. Mám pocit, že to chce léta tréninku. Ale ty chvíle jsem zažila.
A teď vím, že když ke mně přijde myšlenka, která snad má za záměr přinést mi do života smutek, můžu jí odehnat. Můžu si jí nevšímat. Můžu ji nahradit jinou. Vyhledat cokoli, co bude světlejší. Ne vždycky to udělám. Dodnes mi přijde trochu zvláštní ta volba lidí pro neštěstí. Jenže nešťastný umí být každý. Je to snadné... Ne vždycky tu tmu zaženu. Za tím vším ale pořád vnímám tu možnost to udělat. Jednou mi jeden člověk řekl, že to bude asi tím, že jsem nezažila tu skutečnou tmu, tmu, kterou žádný světlo neprohlídne. Nedokážu posoudit, jak velký je zapotřebí životní neštěstí a bolest, podle který by se tohle dalo "poměřit". I bolest má své klady, učí nás pokoře. Posloucháme ji.
Ale věřím, že člověk v sobě dokáže objevit světlo mnohonásobně silnější než jakákoli tma. A že světlo je naší přirozeností. 
Nežiju žádnej příkladnej život, ani vnitřní, ani ten vnější - alespoň tak, jak příkladnost vnímám já. Žít ale s pocitem, že jsem každej den udělala něco pro to, abych mu byla blíž, mi do života vnáší klid a důvěru.

Aneb : Tam, kam nechci sletět, nekoukám. :-) 

Tělo

Náš život trvá stejně dlouho jako naše tělo.

Jestliže nepečujeme o své tělo, kde budeme žít?

Poupě

"Přišel čas, kdy riziko spočívající v tom, že člověk zůstane pevně zavinutý v poupěti, bylo bolestnější než riziko, že se rozvine do květu."

 

Indie

Vlastně to bylo to nejjednodušší, co jsem kdy udělal. Rozhodnutí všeho nechat, odejít z firmy a zbavit se všeho světského majetku bylo úplně přirozené. Albert Camus jednu řekl, že opravdová štědrost k budoucnosti znamená dát všechno přítomnosti. A to bylo přesně to, co jsem udělal. Věděl jsem, že se musím změnit - a tak jsem se rozhodl naslouchat svému srdci a udělat ten velký krok. Poté, co jsem zanechal závaží své minulosti za sebou, se můj život velmi zjednodušil. Ve chvíli, kdy jsem přestal trávit tolik času honbou za velkými požitky, začal jsem vychutnávat ty malé, jako třeba pozorování hvězd roztančených na měsícem osvětlené obloze nebo paprsky ranního letního slunce. Navíc Indie dovede podněcovat intelekt do takové míry, že jsem skutečně málokdy pomyslel na to, co jsem nechal za sebou.

Nový směr

Existuje rozdíl mezi odhodláním a masochismem: Když nám naše nejniternější city sdělí, že směr, jímž se v současné chvíli ubíráme, už neslouží našemu nejvyššímu dobru, tehdy se nejspíš máme s plným vědomím vydat směrem novým.