Myšlenky

Potíž je v tom, že se ztotožňuješ se svými malichernými, nudnými, zcela zmatenými představami a myšlenkami. Myslíš si, že tvé myšlenky jsi ty sám.

Vlny

Musíš si uvědomit, že vlny v tvé mysli s tebou nemají nic společného. To se ti podaří, až uvidíš, co je jejich příčinou, pak se na ně budeš jen nezúčastněně dívat a nebudeš už nucen přehnaně reagovat, kdykoli do vody spadne oblázek. Od vírů světa budeš osvobozen, jakmile uklidníš své myšlenky. Pamatuj si: kdykoli budeš zmaten, zažeň myšlenky a zabývej se svou myslí.

Instinkt

Tenhle film jsem kdysi viděla a hodně mě oslovil.. Teď, po několika letech, když dešťový kapky buší na okno se dívám znovu. Kdo viděl, asi pochopí. Jeden z těch mála příběhů, který v člověku pohnou něčím, co se možná do téhle chvíle ozývalo jen občas. A najednou to křičí a buší a...pláče. Příběh o sžití se s přírodou, o ztracených iluzích, o toleranci, o moci a ztrátě.
Teď se kolem sebe rozhlížím a nedává mi smysl nic z toho, co dělám,nic z toho, co mám... A připomíná se mi citát z knížky od Millmana. "Dotkni se jen cípkem soucitu Země..." A tohle je pátá věc v mým životě, která ve mě vždycky probudí něco, co na čas smaže všechno kolem. Všechno to:Tohle si koupim, tohle bych chtěla mít...
Přála bych si žít jako hlavní hrdina toho filmu... A zní to jako hloupej sen, když se chceme stát hvězdou. Ale tenhle film je pro mě velmi osobní věcí. Je to ztělesnění jednoduchosti, vlastního rozhodnutí a způsobu života, kterej si pro sebe přeju... Dřív jsem si myslela, že poznat to, po čem toužíme je to hlavní. Dneska už si to nemyslím. Jistě, je to podstatný, ale důležitější a mnohem těžší je nalézt odvahu, najít sílu ke změně. A tady si vždycky připomenu jeden ze zenových příběhů, když k jednomu mistrovi přijde chlapec a chce se od něj učit... Mistr mu násilím strčí hlavu pod vodu, až chlapce málem utopí. A pak mu řekne: "Přijď, až se budeš chtít něco naučit tak moc, jak moc jsi teď toužil po vzduchu."
Občas, když si představuju, jak odejdu, jak najdu...se ptám sama sebe: Už toužím po změně tak moc, jako on po vzduchu?
A nezjistím to, dokud si tu hlavu pod tu vodu nestrčím taky... Jedno vím jistě... Tohle, co je teď tady kolem mě... to nechci žít. Nestojí to za to.

http://www.csfd.cz/film/9191-instinkt-instinct/ (je vidět, že to hodnocení není mnohdy vůbec směrodatný..)

Změna

Jen největší mudrci a hlupáci se nemění.

Konfucius

Příběh s chleby

Další z mých oblíbených příběhů...

Na jednom staveništi na Středním západě, každý den, když píšťala oznámila polední přestávku, se všichni dělníci společně posadili, aby se najedli. A když Sam otevřel svou krabici s jídlem, začal jako vždy nadávat:

"Do prdele!" křičel, "zas chleba s burákovou pomazánkou a s marmeládou. Nemůžu vystát burákovou pomazánku ani marmeládu."

Sam na své pořád stejné obložené chleby nadával každý den. Plynuly týdny a ostatním dělníkům už to š1o na nervy. Nakonec mu jeden parťák řekl: "Pro kristovy rány, Same, když tak nerad jíš burákovou pomazánku a marmeládu, tak proč neřekneš své staré, aby ti dávala s sebou něco jiného?"

"Jaké staré?" odpověděl Sam. "Já jsem svobodný. Chleby si mažu sám."

Pocity a reakce

"Bojovník jedná..."
"Jdete mi na nervy."
"...a blázen jen reaguje. Dloubám do tebe a ty se hned vztekáš, urážím tě a tvá reakce je pýcha a vztek. Uklouznu na banánové slupce a..."
Odstoupil na dva kroky ode mě, uklouzl a tvrdě dopadl na koberec. Nemohl jsem se udržet a řičel jsem smíchy.
Posadil se na podlaze, obrátil se ke mě a s důrazem dodal: "Tvé pocity a reakce jsou automatické a dají se předem odhadnout, kdežto moje ne. Vytvářím svůj život spontánně, tvůj je dán minulostí."

Život

Používej všechny své znalosti, ale buď si vědom jejich mezí. Samy znalosti nestačí - nemají srdce. Život chce víc než jen znalosti, potřebuje intimní cítění a vytrvalou energii. Život chce správnou činnost, jestliže vědomosti mají být k něčemu.

Uvědomění

Rozumíš věcem jednorozměrně. Je to chápání intelektem. Vede k vědomostem, které máš. Uvědomnění je naproti tomu trojrozměrné. Je to pochopení celým tělem - hlavou, srdcem i tělesnými instinkty. Vznikne jen ze skutečné zkušenosti.

Informace

Učili tě jako většinu lidí, abys sbíral informace mimo sebe, z knih, z časopisů, od odborníků. Jako tohle auto, otevřeš je, necháš do něj vtékat informace. Někdy jsou informace prvotřídní a někdy jsou nízkooktanové. Nakupuješ své vědomosti za běžné tržní ceny. Přetékáš předsudky jako tahle nádrž, jsi plný zbytečných vědomostí. Znáš spoustu fakt a teorií, ale víš toho málo o sobě. Než se můžeš něčemu naučit, musíš vyprázdnit svou nádrž.

Příroda

Čas od času se pozorně podívej na něco, co nevytvořily lidské ruce : na horu, na hvězdu, na zátočinu potoka. Dostaví se k tobě moudrost a trpělivost, ale především jistota, že na tomhle světě nejsi sám.

Jednota

Když pocítíš jednotu třeba jen s jedinou lidskou bytostí, dokážeš ji rozeznávat i ve světě.

Vzdát se smrti, tedy pomyslně před ní složit zbraně, znamená přežít, křečovitě lpět na životě, znamená přijít o něj. Chápeš? Tenhle zákon je upotřebitelný na úrovni života a smrti. Čím více na něčem přestáváš lpět, tím více se otvíráš svobodě.

Vzdání se...

OPRAVDOVÉ VZDÁNÍ SE JE AKTIVNÍ, ASERITIVNÍ, POZITIVNĚ ZAMĚŘENÉ.

Nechat věci plavat...

Někteří se domnívají, že když člověk vytrvá, posílí ho to - někdy je však důkazem síly to, že nechá věci plavat.

"To já taky..."

"Když jsem před mnoha a mnoha lety putovala po Polsku, navštívila jsem ubohé obydlí věhlasného rabína, který proslul velikou moudrostí. Jediná světnice, v níž žil, byla nacpaná knihami. Kromě knížek tam až na jednoduchý stůl s lavicí neměl nic.
- Rebe, otázala jsem se ho, kde máš nábytek?
- A kde máš ty ten svůj? Zeptal se vzápětí on mne.
- Já? odpověděla jsem zmateně. Ale vždyť já jenom projíždím.
- To já taky, pravil rabín. To já taky... "

Ořechová skořápka

My lidé jsme jako ta očechová skořápka: pokud se snažíš rozlousknout ji v nepravý čas, je to prakticky nemožné, ale jakmile dozraje, stačí, když poklepeš na to správné místečko, a otevřeš ji bez námahy. Tvým procesem dozrávání je každodenní život. A jednoho dne k tobě přistoupí někdo či něco a poklepe na tebe...

Řád

Tomu, že vítr změny může přijít jako zběsilý hurikán, který ti rozsápe život na kusy, anebo se přivlní v podobě něžného vánku a pohladí ti líce - a já připraven porozumět i tomu, že jedinou konstantní věcí je změna a ta že se odehraje po svém a ve vlastním čase.
Změna sama není nic náhodného. Odehraje se tak přirozeně, jako když vychází slunce. Většina z nás hledá povědomou rutinu, aby si na jejím základě mohla postavit pocit, že věci mají řád a oni že tento řád ovládají.