
Jo, topení se v minulosti, neustálý utíkání myšlenek na téma "co by kdyby"... Co mělo smysl? Jaký to mělo smysl? Pravdou je, že minulost změnit nelze. Místo je tady, čas je teď. A to je všechno, na čem to stojí, na čem záleží.
Občas v nějaký knize narazíme na větu, moudrost...která je jak psaná pro nás. Mojí "osudovou"knihou je Most přes Navždy. Dal mi hodně odpovědí i otázek. I když už ho dnes nepřijímám tak bezvýhradně, považuju ho za knihu, která mi skutečně změnila život...pohled. A v podstatě lze něco podobnýho najít v mnohých věcech, v mnohých knihách. Jsou to ale jen podněty... Ty tečky za větou, to konání, ta vůle...? My. My. My.
A stejně tak ke mě přišla tahle Danova věta:
"Minulost nemůžeš nijak změnit a budoucnost nikdy nedopadne přesně tak, jak si ji naplánuješ nebo jak v ni doufáš. Tvůj zármutek, tvůj strach a tvůj hněv, tvá lítost a tvá vina, tvá závist a tvé plány a touhy existují jen v minulosti nebo v budoucnosti. Nestarej se o to, jak by ses někam dostal, ale abys byl tady.
Předpovídání budoucnosti je založené na realistickém vnímání přítomnosti. Nestarej se o to, abys viděl do budoucna, dokud jasně neuvidíš přítomnost."Někdy to není snadný, vypořádat se s tím, že něco skončilo. Jak ta známá slova Buddhy.
Všechno má svůj začátek i konec. Smiř se s tím a všechno bude dobré. Snad tohle smíření bude nalezeno.