Nový život

Nechci nový život. Nevím, co se starým.

Změna

Nejde o to překonat smutek, osamocení, úzkost či strach, protože tyto stavy jsou vždy z něčeho. Jde o to vyřešit tu věc, ze které jsou. Změnit svět. Najít přirozenost. Vybudovat ji. Vytvořit. Celý svět změnit. Znovu založit...

Hrdost

Kdybych nebyl tak posedlý hrdostí, nevadilo by mi tolik, že ji ztrácím...

John Lennon

Když ti dají linky, piš napříč.

Malost

Tenhle text psát bylo hodně složitý, nemá cenu se k tomu vyjadřovat nějak blíž, obrazů je tam dost...

Tenhleten úděl bílých stěn
v Tvých očích bezmocně těkajících.
Čeho zachytit se?
Když nic nezůstává trvale stejné.
Trápíš se.
A mraky si sedají na Tvá okna.
Ony už ví.
Jaká malost ve všem,
co děláme.
Jaká nespravedlnost
bez odůvodnění na konci cest
na nás čeká.
A načem v takových chvílích záleží?
Bolest.
Bolest.
Bolest.

Bolest

Co z toho máš, jestliže znova prožíváš uplynulé bolesti a jsi nešťastný proto, že jsi byl nešťastný?

Na táborskej chat, a vůbec na chat obecně, chodím z toho důvodu, že při každým "vstoupit do místnosti" doufám, že mi bude dáno setkání a rozhovor s nějakou zvláštní, hlubokou osobou. Pár takových setkání jsem zažila a tyhle věty my poslal taky takový jeden poutník..:) On mě vlastně prvně přivedl na Bacha, pak už byla jen náhoda, že jsem první knihu dostala k narozeninám. Od tý doby můj život nabral zcela jinej směr a možná to byla Znamení a má Cesta..:)

- Víš po čem každý člověk touží? Abychom byli spokojeni sami se sebou a aby byl alespoň jeden blízký člověk spokojený s tím, jací jsme a bral nás tak.

- Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme každý kus druhého a podstatu druhého v sobě?

- Čemu se směješ? Změň jméno a ten příběh bude o tobě.

- S tím názorem člověka třeba nesouhlasíš, nelíbí se ti, ale zamýšlíš se nad tím proč... Necháš toho člověka být takového, jaký je...

Z Rukověti

Příjemná kniha... Coelho se o ní zmiňuje dál v Záhiru, respektive o Bojovníkovi.. Zde pár myšlenek a dál odkaz s dalšími, kdyby to zaujalo..:)

- Bojovník světla vyhledává samotu, ale nepodléhá ji.

- Člověk se neutopí proto, že se ponoří, ale proto, že zůstane pod vodou.

- Bojovník ví, že existuje hodně lidí, kteří nedokážou - prostě nedokážou - požádat o pomoc.

- I bojovník má své vzpomínky, ale umí odlišit užitečné od nepotřebného, vyhazuje své citové smetí. Jeden přítel říká: "Patří to přece k mé historii. Proč bych se měl zbavovat citů, které poznamenaly mou existenci?" Bojovník se usměje, ale nepokouší se cítit něco, co už necítí. Mění se - a chce, aby jeho city s ním držely krok.

- Ty nejsi to, co se objeví, když zesmutníš. Ty jsi mnohem víc. V téhle chvíli už miliony osob rezignují. Nehněvají se, nepláčí, dál nic nedělají, jen čekají, až přejde čas. Ztratili schopnost reagovat. Ty jsi však smutný, to dokazuje, že tvoje duše je ještě naživu.

http://www.hypno.cz/light.txt

Z Proroka

- Kdo dovede opustit bez lítosti svůj žal a svou osamělost?

- Dopřejte jeden druhému, aby byl sám, jako jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.

- Jediný list nezežloutne bez tichého souhlasu celého stromu.

- Mnoho ze své bolesti jste si zvolili sami.

- Slunce učí všechno, co roste, touze po světle. Ale je to noc, která to všechno pozvedá ke hvězdám.

Různé citáty různých autorů:)

Nemůžeš zabránit ptákům úzkostí, aby ti poletovali nad hlavou. Můžeš jim však zabránit v tom, aby si na ní stavěli svá hnízda.

Podívej se do svého nitra. Najdeš tam pramen všeho dobra, který může tryskat neustále, pokud jej budeš pročišťovat.

Poznáš-li jedno, poznáš i další. Připíšeš-li za jedničku padesát nul, stane se z ní velké číslo. Škrtneš-li jedničku, nezbude nic. Tou jedničkou je tvořeno mnohé.

Důstojnost

Daná věc pro mě neznamená žádné neštěstí, ale naopak štěstí smět ji snášet důstojně.

M. Aurelius

Křídla

Bůh daroval tvé duši křídla,
aby tě k nebi, výšinám
v lásce a svobodě nesla.
Není to k pláči,
že křídla svá
vlastníma rukama lámeš
a dopouštíš,
že tvá duše jako červ
po zemi leze?

Chalíh Džibrán

Z knihy Veronika se rozhodla zemřít

"Nechcete vědět, jak na tom jste?"
"Já to vím. Je to něco jiného, než co vidíte na mém těle. Děje se to v mé duši."
-----
Jen se na ni zadívala s odstupem, který zaujímáme k někomu příliš blízkému.

Destrukce

Je to hodně zvláštní, číst ty texty, který jsem psala.. V největší tmě a zoufalství. Při čtení prvních vět mi to všechno přijde slastně vzdálený. Způsob mýho vyjádření věcí, pokládání slov... Zavírání se do tmy, dívání se do očí všem těm šelmám, kterým by se člověk v rámci svýho přežití měl vyhýbat. Když jsem se při tom vzpomínání ponořila do všech těch obrazů, snů, příběhů, začalo se to všechno probouzet. Respektive probouzely se pocity, který jsem měla při jejich psaní, při jejich kresbě... Proč.. Kdy.. Kde. Na nejlepší cestě spadnout. Blíž a blíž (smyšlenýmu?) okraji. A skutečně jsem měla pocit, že to neumím - zkrátka neumím - změnit. Změnit svůj způsob přemýšlení, pokud se to tak dá nazvat. Říkám tomu dneska zkrat... Někdy mám pocit, že s tím člověkem dnes už nemám společnýho vůbec nic. Pak zase tu tvář v sobě jasně vidím, ale odmítám se podvolit.
Ztratila jsem spoustu času, kdy jsem se mohla věnovat jinému.. a jiným. Pár věcí jsem ztratila, když jsem si říkala: "Je to jen v rámci plánu, patří to k věci." Ve chvílích, kdy se mi všechno rozmázlo před očima... A zůstal jen jedinej bod. Bylo snadný se ho chytit. Jenže tu ostrost jsem mu přisoudila zas jen já..
Jak snadné, jak snadné... Tak moc jsem se bála ztráty, že jsem nepochopila, že ztrácím právě tím strachem?
Nepřijdu si dnes jako někdo, kdo se poučil, spíš někdo, kdo pochopil... A je vděčnej. I za tu špínu. Možná, že bych se pak tolik neotevřela radosti, která přišla s jedním člověkem do mýho světa. Možná bych dnes neskládala texty tak, jak je skládám. Neměla bych v hlavě obrazy, který tam mám. Dneska se těším. Na knihu, kterou napíšu, na myšlenky, který mi budou dány, na barvy a duše, kterým se lze otevřít. Dnes jsem vděčná, že vím. Vím, že všechno je pouhou otázkou volby. Pouhou otázkou chtění a snahy. Zažila jsem Štěstí a zažila jsem Lásku. Dnes vím o jejich existenci a i když k nim vždy nesměřuju, mnohé se tím změnilo. Není to něco, co možná jednou někde bude. Je to pořád v nás, s námi. Součást našich voleb, našich změn, toho, kam se rozhodneme jít. A můžeme jít kam chceme, vytvořit si nový světy, chaotický, klidný, tichý... My jsem ti malíři.. A jsme zodpovědní za svou kresbu.
Žiju takovým životem, jaký jsem si zvolila, jaký si volím každou minutu. Bylo tomu tak tehdy. Je tomu tak dnes.

-------------------------------

V jednom diskuzním serveru spolu diskutovali dva lidé. Jeden měl v podstatě stejný postoj jako já - postoj volby, hlavní myšlenka byla: Pokud ještě můžeme něco posunout k dobru, proč to neudělat? Druhý oponoval tímto: Aneb natáhněte si růžové svetříky a kalhoty s kytičkama a namísto válení ve vlastních výkalech smutku zazpívejme : Krásné je žít. Já ti nicméně tento blábol odpouštím a až ti bude skutečně zle, tak zle, že o tom ani nebudeš mít sílu a chuť mluvit, klidně se zase ozvi.

Souhlasím s tím, co psala osoba číslo 1, nejenom proto, že dneska v tom druhém názoru vidím už jen způsob výmluvy. "Nějak se to děje všechno samo, my svůj život neovlivníme, věcem nelze zabránit, jen se podvolit... "Jak často tohle slyším. A jak často v tom slyším: Nechci, zkrátka nechci s tím nic dělat. A v tom to všechno vězí.
"Jsou chvíle, kdy záleží na nás. Skutečně na nás. Když je člověk na dně, je to dostatečně silný impuls pro změnu. "

Vlastní izolace

Někdy je toho na nás už moc a nám nezbývá než volat o pomoc. Ale může tě zachránit někdo, koho k sobě nepustíš? Druhý člověk... Který čistě náhodou není ty - jinej příběh, jinej batoh náorů jak se dostat nahoru, jinej most od TEBE ke MNĚ. Ale stejná možnost sejít se v MY. Zjišťuješ, že tvůj prázdný vesmír je prázdný jen k hranicím vlastní izolace...

Dětský oči

Důvod, proč žádný z tvých pokusů neuspěl byl ten, že původní příběh byl dokonalej. Svět se tím nezměnil...Jde svým tempem a má na to celkem právo. Ale já mám zase právo věřit dětským očím a tím mít i tu úžasnou možnost čas od času odsud vypadnout...

Zájem

Jak by náš svět vypadal, kdybychom se na každé křižovatce rozhodli pro učení? Kdybychom si místo "bojím se tě" řekli "zajímáš mě"?

Velké náboženství

Každé velké náboženství začalo ve Světle. Ale Světlo existuje jen v srdci. Na stránkách je neuvidíte.

Válka

"A Spojeným státům , vojenskému letectvu i velícímu generálovi to bude úplně jedno. Jediný, komu kdy bude vadit, že jsi zabil lidi, jsi ty. Ty, oni a jejich rodiny. Taková je celá ta nádhera..."

Protiřečení si

Že si protiřečím?
Budiž...pak si tedy protiřečím.
Jsem velký...vejde se toho do mě moc.

Krajina

Netvoříme krajinu, jen si z ní vybíráme část, kterou chceme vidět.

Ty x ona

Známe jen některé odpovědi, ale pro tebe je důležité, že většina odpovědí je v ní a ty znáš zase odpovědi na otázky, které má ona.

Krátkodobé uspokojení

Krátkodobé uspokojení nemusí přinášet dlouhodobé štěstí.

Partnerství

Tohle si uvědomit mi mockrát pomohlo v krizovejch situacích... :-)

Nikdy nepředpokládej, že tvá žena umí číst myšlenky, že chápe, kdo jsi, nebo že ví, co si myslíš a jak se cítíš. Tohle předpokládat znamená říkat si o nesmírnou bolest. Možná, že chápe, možná, že čas od času i ví, ale neočekávej od ní, že ti bude rozumět víc, než rozumíš ty jí. Založ své štěstí na tom, co děláš, co sám chceš. Jestliže je naštvaná, když ty jsi šťastný, nebo když ty nesnášíš její radost, pak to není manželství, pak je to experiment, který je od začátku odsouzen k nezdaru. Manželství se nedá srovnat s něčím jiným, co kdy v životě prožiješ, spřízněné duše svedené dohromady zázračným magnetismem, objevené v záhadách milostných vztahů, bytosti, které se našly díky neuvěřitelné shodě náhod, musí i tak řešit problémy společně. Fascinující problémy, to je pravda, nikdy nekončíčí peprné zkoušky, ale když se vytratí milostný vztah, vytratí se i síla k překonání těžkých časů, nenaučíš se milovat. Když ztratíš milostný vztah, nic se nenaučíš, zklameš v Lásce. A jakmile zklameš v Lásce, na ostatních zkouškách nezáleží.

Činit druhého šťastným?

"Manželé a manželky nemají tu moc učinit druhého šťastným nebo nešťastným. Je to síla jednotlivce. Každý z nich může učinit šťastným jenom sám sebe."
"Na jednu stranu je to pravda, ale jestli tím chceš říct, že nic z toho, co děláme, neovlivní toho druhého, pak s tebou naprosto nesouhlasím."
"Ovlivní, neovlivní, to jsou naše vzájemné zkoušky. Můžeš se rozhodnout, že budeš šťastná sama o sobě bez ohledu na to, co dělám já, a je šance, že když ty budeš šťastná, mně to udělá radost, protože jsem s tebou rád, když jsi šťastná. Ale šťastným se dělám já, ne ty."

Odlišnost

Právě tehdy, když jsem od tebe přestal očekávat, že mi budeš vždycky rozumět, když jem pochopil, že je v pořádku, jestliže ty a já máme rozdílné myšlení a docházíme k rozdílným závěrům, a že je správné, když s tím každý z nás bude nakládat podle svého, tehdy se přede mnou otevřela cesta. Neocitl jsem se v žádné pasti tvých závěrů a ty jsi nebyla zaskočena mou odlišností.

Šelmy

Musíme ctít své šelmy, povzbuzovat je, aby byly důstojnými ničiteli, očekávat od nich, že se budou ze všech sil snažit vás skolit. Je jejich povinností se vám vysmívat, je jejich údělem vás ponižovat, donutit vás, pokud to bude v jejich silách, abychom se přestali odlišovat! A když si jdeme dál svou cestou bez ohledu na jejich oheň a zuřivost, jakmile se jim ztratíme z dohledu, pokrčí naše šelmy rameny a vrátí se vyrovnaně ke svým karetním hrám:
"No co, všechny je sežrat nemůžem."

Momentka

Všechno to, co z nějakého člověka vidíme v jakémkoli okamžiku, je jen momentka z jeho života, v bohatství nebo chudobě, v radosti nebo zoufalství. Momentky neukazují miliony rozhodnutí, která k tomuto okamžiku vedla.

Tuláci po hvězdách

Tenhle text jsem psala na intru, tušim, že po návštěvě Vendulky, která do mý duše vkládala svou přítomností klid a mír.. Je o jistotě, kterou jsem v sobě měla. O pocitu, že dokážu podržet někoho, kdo tápe. Je o člověku a o mý Lásce k němu, o nocích, kdy jsem nedokázala spát..


Ty rozpuštěný vlasy - po celé délce té dlouhé řeky... Stříbrem se zachvěla. Musím se pousmát Tvému strachu, abych snad nezačla se taky bát. K sobě domů mě znovu zveš..a já náruč plnou květin mám, co chci Ti vkládat do vlasů, do slabin Tvojí zmatené duše. Znovu a znovu, každou noc, co tu budu...Neutíkám.. Objímám každou část Tvýho těla, zatímco klidně si spíš. A je tak zvláštní, když mým jediným cílem teď je to, aby zrovna ta Tvá duše byla tichá, abys nacházel sebe všude tam, kde ses nesnažil hledat... Tolik síly a Lásky tu pro Tebe mám, schovám Tě do svýho náručí, kdykoli si to jen budeš přát. A tak se dívám, jak klidně si spíš.. A štěstím nedokážu usnout...když slyším, jak silně Ti bije dnes srdce. Znovu a znovu, každou noc, co tu budu..Přestávám volat o pomoc..tuláky po hvězdách...

Žít pro druhé

Žít pro druhé, mami, to je ta nejhorší rána, jakou můžeš uštědřit těm, kterým chceš pomoct. Táhni za ně do kopce jejich náklad a budeš to ty, komu to zlomí srdce. Skrývala jsi přede mnou bratrovu blížící se smrt, ochránila jsi mě před mými pocity, a trvalo to padesát let, než jsem jim dokázal čelit bez cizí pomoci.

Cesty

Jsou cesty, co se při setkání nekříží,
vedou vedle sebe na dotyk.
Je okamžik přiblížení
bez nutnosti rozloučení.
Okamžik, kdy jedna z cest
stává se
součástí té druhé.

Z Bridy

Je těžší změnit něco vnějšího než to, co je uvnitř.
P.Coelho - Brida

Naučit se něco znamená vstoupit ve styk se světem, o němž nemáme nejmenší představu. K učení potřebujeme pokoru.
P. Coelho - Brida

Sám..

Člověk na sobě musí pracovat sám, zázrak nezázrak.

ty mě.. já tobě

Jsou chvíle rozloučení
kdy se neodchází.
Jen dýchat se začne jiný vzduch.
Jeden však stále
pro druhého stromem
a on zase jemu
hlínou zůstává.

Věděl jsem...

Věděl jsem, že v mém nitru je Golkonda, zlatý důl vzpomínek na jiné životy, a přece jsem nedokázal víc než poletovat mezi těmito vzpomínkami jako šílenec. Měl jsem svou Golkondu, ale nemohl jsem z ní těžit.

Ztráta

Ke ztrátě by došlo... Kdybych se odvážil ho k něčemu nutit... Kdybych se snažil žít za nás za oba...

Čekáme...

Celé ty roky čekáme, že najdeme někoho, kdo nám porozumí, někoho, kdo nás přijme takové, jací jsme, někoho s čarovnou mocí, kdo přetaví kámen na sluneční svit, kdo nám přinese štěstí navzdory utrpení, kdo dokáže v noci čelit našim šelmám, kdo nás přemění v duši, kterou jsme se rozhodli být...

Řešit problémy za někoho...

Nikdo nemůže vyřešit problémy za člověka, jehož problémem je, že své problémy nechce řešit.

Zkoušela jsem fotit:-))

Naše siamka je úžasně fotogenická..:-))

Žít tím nejvyšším

Když žijete tím nejvyšším, co znáte, na výsledku hry nezáleží. Ať dopadne jakkoli, dopadne správně.

Subjektivita

Každá událost je subjektivní. Nezáleží na tom, co znamená, ale na tom, co znamená pro vás.

Kdo chce..

KAŽDÝ, KDO CHCE PRAVDU A SVĚTLO, SI JE NAJDE.

Štěstí

Neexistujete proto, abyste na svět udělali dojem.
Existujete proto, abyste žili život způsobem, který vás učiní šťastnými.

Nejnepatrnější změna

I ta nejnepatrnější změna, která se dnes stane, nás dovede k podstatně odlišným zítřkům.

Napětí

Pocit viny je napětí, které cítíte a které vás ponouká k tomu, abyste změnili svou minulost, přítomnost nebo svou budoucnost kvůli někomu jinému.
Je to však vaše napětí, takže se ho můžete zbavit zase jen vy.

Nedivte se..

Když přetočíte vrtuli kompresí, nedivte se, že motor nastartuje...

Všechno má důvod

Všechno je z nějakého důvodu přesně takové, jaké to je. Drobky na vašem stole nejsou žádnou mystickou připomínkou koláče z dnešního rána. Jsou tam proto, že jste se rozhodli je neuklidit. Bez výjimek.

Události

Každý člověk a všechny události existují ve vašem životě proto, že jste je do něho přitáhly. Jak se s nimi rozhodnete naložit, záleží jenom na vás.

Skutečnost vs. zdání

Nevytváříme si svou skutečnost. Vytváříme si svá zdání.

Ohroženost

Čím více jsme ohroženy, tím méně milujeme...