Mám se dobře...

Ležím tu nahá na čísi posteli a studenej vzduch si na mý tělo lehá. Tak odnes si mě do toho chladu, kde člověk člověkem není snad. Lhostejnost tahá za nitky a pohybuje mojí myslí, přec stojatou vodou zdá se teď být. Kapky vody mě rozpouští... Poslední možnost zůstat NAŽIVU.
Jenže pokojem náhle se hlasitý pláč rozléhá a všechny ty vytrhaný vlasy válej se mi v bytě. Jen se dívej... Opíjím se tu laciným vínem, u něhož dělám ty starý chyby, vždycky když do mýho života se vrátíš a chceš vytvořit ten dojem, žes nikdy neodešel. Ale já nespala... ani jedinou noc, co jsi byl pryč. Jak mám teď zapomenout, jak mám teď vytěsnit ty věty z mý hlavy. S kým jsi jen byl... Co tě nutí ode mě odcházet... A proč se vracíš...
Dnes ses zas přišel podívat... Jak jsem se celý ten čas měla. Dívám se někam za tebe přes okraj sklenky a snažím se vytušit někde svůj klid. Jakoby sama tvá přítomnost ho odpuzovala. Nepřichází...
"Každý ráno vstanu... každou noc jdu spát."
"Jsem rád, že je ti dobře."
"To ano..."

Plná citu

Teď plná citu vedle Tebe stojím a jen si přeju držet Tvou dlaň pevně..a jistě. Zelené světlo zpod listů na Tvou tvář kreslí. Ta neschopnost nasytit se Tvých obrazů. Ten pocit v těle se mi rozpíná, nic dnes nezůstane stejné. Tvou přítomností. Žila jsem snad pro tenhle den, pro pár minut, kdy všechno co mám se na Tebe soustředí.
Dnes stavíme nové mosty, jiné boříme, navštívíme zapomenutá města, vytvoříme novou řeku.
Miluji... Jak větve přirostlé po celý čas k jednomu stromu.

A pláču až teď

A pláču až teď, když vzpomínky náhle dostávají své barvy i zvuky. Ta radost, tebou provázená, do dětských her.
A pláču až teď, když dávno už tvá přítomnost tu není a všude odráží se od stěn poslední slova, co jsi mi řekl. Držel jsis svoji vlídnost, v největších bolestech, co držely tvé tělo v podivném příšeří.
A pláču až teď, když všechno neopakovatelným se stalo.
Až teď... když všechen smutek se s palčivou vzpomínkou v mý hlavě prohání. Často se mi o tobě zdá. Hodně se směješ. Vlajou ti bílé vlasy větrem. Jsi moc šťastný.
A já pokaždé po probuzení upínám všechno co mám k jedinému přání:

Bože ať je to pravda...

Fyzická síla

Fyzická síla není nic. Fyzická síla je k smíchu, jestliže pole ovládá běs, který nepotřebuje tělo.

Když s tebou spím...

Cítím tvý ruce v pěsti zaťatý, když snažíš se hladit mě po zádech.
Cítím tvý zavřený oči, i přesto, že všechny světla v pokoji jsi zhasl.
Ty stíny po zdech, co kradou se s úlisným šklebem do mojí hlavy.
A já se ztrácím v rozporu, kdy chvíli to nejčistší k tobě cítím a chvíli strčila bych ti hlavu pod vodu.
Táhni už k čertu s tou svou nerozhodností, s těmi svými slovy, s těmi svými pochůzkami po více cestách.
A pláču jen proto, že pochopila jsem..
Jaká tma, jaká nenávist, jaký opovržení a bolest ve mně je...když s tebou spím.

Turistika

Stává se docela pravidlem (pokud počasí dovolí), že se o sobotách koná nějaká ta lehká turistika:). Příroda se stala něčím, co mě naprosto ochromuje, vzbuzuje ve mně úctu, uklidňuje mě a dalších sto věcí, díky kterým se dokážu odreagovat a přes týden fungovat:).
Nikde nenacházím takovej klid jako právě v Ní. Je to moje múza, inspirace a v ní cítím Lásku.

Tohle je pár fotek z okolí Tábora, z míst, který mám ráda, který jsou nějakým způsobem spjaty s mým dětstvím, s mým tátou a s prvníma rozbitýma kolenama...:D

Následujou fotky, co jsem nafotila...:)

Vrba:)

Řeka:)

Dalsi foto:)

foto 2

Harrachovka foto 1

Bůh

V roce 1993 se Bona zeptal spisovatel John Waters, jestli věřil vždycky. Bono odpověděl:"Ne. Věděl jsem. Židovství a křesťanství stojí na myšlence, že Bůh o vás má zájem - a ne, že se o vás zajímá nějaký bůh. To byla radikální myšlenka: že by se Bůh, který stvořil vesmír, mohl zajímat o mě... Neuvěřitelná myšlenka."

Současnost

Nikdy nebylo tolik ztracených a zarmoucených lidí, kteří předstírají, že se baví, jako dnes.

Láska

Tohle mi jednou napsala moc blízká osoba..:-)

Hrst růží chci Ti přinést každé ráno.
Mám jich ve svém srdci tolik přichystáno,
že nestačím tu krásu uchovat.

Poezie

Poezie je umění rozhýbat dno duše, odhalit jednající já, úplně zviditelnit vnitřní svět.

Když...

Nedívej se na vodní hladiny s blanitými křídly, ani na tvrdé zkameněliny alegorií, když tvůj život rozkvéta na moři.

Domov

...že domov je všude, kde to známe, a milujeme, že domov je s námi všude, kde se rozhodneme být.

Nápis v kavárně

Nápis v kavárně, kam jsem vešel, hlásal, že si vyhrazují právo kohokoli odmítnout obsloužit.
Vyhrazujete si právo dělat úplně všechno, co chcete dělat, pomyslel jsem si. Proč kvůli tomu vyvěšovat cedule?

Myslíš si snad..

Myslíš si snad, že když budeš tisíckrát dokola opakovat "nemožný", že se pak najednou složitý věci zjednodušej?

Fotka

Jedna fotka z prochajdy na Kozí hrádek, borovice zkrátka miluju ze všech stromů nejvíc..:-) ehm...:D

Jak si vybrat budoucnost?

Jeden ze způsobů, jak si vybrat budoucnost, je věřit, že je nezbytná.

Pár myšlenek:-)

- Rodina je základ. Ale už nevíme čeho.

- Jedním z nejčastějších způsobů, jak zamaskovat svůj vnitřní zmatek, je bezvadně uklizený stůl.

- Někdo má v sobě bezvadně uklizeno, ale zase dlouho nevětral.

- Nikdy jsem nevyřešil tolik vlastních problémů, jako když jsem se přestal zabývat sám sebou.

- Jde o to nevzdat se ani když zvítězíme.

- Většina lidí se ve vlastním životě nevyzná, zato vašemu životu rozumí dokonale.

- Válka začíná v okamžiku, kdy musíme mluvit o míru.

- Kdo nemá křídla, hledá si klec.

- I kdybyste se mračili sebevíc, stejně nezaprší:-)

- Padák je dobrá věc, ale nahoru vás nevynese.

- Ruku na srdce - tluče?

- Když se nemusíme vláčet sami se sebou, dotáhneme to mnohem dál.

- Když nemáte cíl, máte v cestě mnohem víc překážek.

- Fanatisi šíří strach. Potřebují se ho nějak zbavit.

- Proč stromy vypadají stále tak dobře? Protože se dovedou zbavovat starého listí.

Karel Kryl

Další příspěvek věnuju Karlu Krylovi, jeho myšlenkám, na který jsem narazila při čtění knížky, která obsahovala všelijaký rozhovory, texty k písničkám apod.:-) Nesmírně chytrý člověk... Z jeho písniček zrovna nedýchá optimismus, ale poslouchám je velmi ráda, pro jeho neotřelý vyjadřování, metafory, dokázal mistrně popisovat situace a hledat v nich dobré, i nespravedlivé...

- "Voltaire říká: Nemohu s vámi souhlasit, ale dám život za to, abyste mohli říkat to, co si myslíte. > To je snad podstata demokracie."

- Myslím, že se má člověk vždy pokusit i když třeba pak pozná, že na to nemá. Jeden moudrý pán mi jednou řekl: Neodvážit se, znamená prohrát."

- Nenaučte se dělat kompromis ještě dřív, než jste něčeho dosáhli.

Mistrova slova

"Proč to děláte Mistře, v tomhle nicotném a zlém světě?"
"A jak to sním souvisí?"

Začít znovu

Tímhle jsem se často utěšovala, když jsem několikrát ve svým osobním souboji s tmou selhávala a znovu začínala a znovu selhávala... Občas se člověk dostanu do stavu rezignace, kdy už nevěří. Možná jen proto, že je to zkrátka snažší, může sám sebe omluvit. Když i v očích ostatních lidí vidí opovržení a nedůvěru (zvlášť, když jde o lidi blízké), jde to ještě hůř. Ale má to smysl. Pochopila jsem, že není nejlepší snažit se změnit kvůli někomu, kvůli něčí přívětivosti... Mnohé je obestřeno egocentrismem. A i tady si myslím, že nejvíc síly do souboje člověk vloží, když se snaží pro sebe. Je schopen v sobě najít tolik rezerv. Když sám v sobě cítí, že něco chce změnit. Ne, že musí. Pak je mu všechno nakloněno... Stačí věřit, že to lze.
Ani nepočítám, kolikrát jsem svůj souboj vzdala. Mockrát jsem se sama sobě nedokázala podívat do očí. "Jak moje svědomí, když zvrací v záchodě..." Ale ve chvíli, kdy se všechno velmi pomalu začalo měnit ve světlo a já sem stála na tom kopci Radosti, musela jsem uznat, že všechno, celá změna a obrození tý části duše, bylo daleko snažší, než se zdálo. Stačí jen pochopit to, že emoce ovládáme my, ne ony nás. A tohle Poznání je velmi podstatný, pro každý boj, který povedu, je to místo, myšlenka u který se můžu ohřát, světlo, co mi dá odpověď, když se denodenně rozhoduju, jestli tenhle den prožiju nebo přežiju. A je to jedna z mála "věcí" v mým životě, který cítím jako naprosto správný, jistý a stabilní.

Jde vždy začít znovu, i když je trapnost věčného začínání evidentní.

Síla dobrého

Přesně tenhle text se hodí na můj dnešní den. Dočetla jsem Záhir od Coelha. Je úžasný, jak tyhle knížky umí navodit pocit svobody a naplnění. Jen se jim otevřít...
A je to přesně tak, jak se tam píše. Člověk nepotřebuje to nejlepší oblečení, co nejvíc stříbra, pohodlí a komfort. Na ničem z toho nezáleží. Klid a spokojenost může člověk najít i když nic nemá, i když je sám. Všechno má v sobě, má možnost výběru. Může být zajedno s čím se mu zachce... A život nesmírně obohacujou změny. I ty k horšímu, protože jejich smysl se vždycky nějak někdy zjeví. Třeba jen pouhý navázání řeči s někým ve vlaku, jít z práce jinou cestou než obvykle... Maličkosti mají obrovský význam, minimálně nás vytrhnou ze stereotypu, a pokud tady taková možnost je, není už to důvod ke štěstí a úsměvu?:-)

"Obrať se do smíchu a třpytu. Měj bosá chodidla i mysl. Nedělej si těžkou hlavu. Není nic z dobrého, co by mohlo být zničeno."

Silné vztahy

Tenhle Bachův "citát" mě hodně zarazil, ale leckdy jsem mu musela dát za pravdu, poznala jsem mnohé lidi, u kterých tohle lze použít... Každopádně to leckdy hodně vysvětluje.

Člověk nemá kapacitu na více silných vztahů.

Oceňte se

Je jedno, jak dlouho prožíváte svou bolest. Můžete to změnit. Oceňte každé byť sebemenší prozření či pochopení, sebemenší vnitřní pootevření se, které v sobě objevíte. Možná vám to připadá pomalé, zbavovat se cihly po cihle, ale jednoho dne se rozsype celé vězení. Vnitřní stěny jen tak nespadnou, rozpouštějí se pomalu. Vaše nejsilnější zbraně jsou ochota, upřímnost a trpělivost.