Uprostřed nocí

„Jsou to jen myšlenky. Černé myšlenky. Tak je zahoď… Vezmi všechnu svou vůli do dlaní a nahraď tyhle myšlenky těmi světlými. A jdi do toho s tím vědomím, s tou nadějí – že to lze. Vždyť už to znáš. Bojuješ takový boj tisíckrát, milionkrát denně. A když se to podaří, řekni..Jaký je to pocit?“
„Je to…pocit dobře odvedeného boje. Jako když po dlouhé tmě vysvitne slunce…A ty mi pověz – tenhle boj lze vést, když je člověk probuzen. Ale co sny, které řídí v noci věci, které neovládám? Jak řídit podvědomí? Když se v noci budím se slzami v očích a zdá se mi pořád o tom samém… O stejném zážitku, o stejné chvíli, o stejném člověku… Přes den to vytěsním z hlavy, zkouším netahat sebou mrtvé listí. Zkouším být šťastná jen tak. Ale v noci? Jak? Kdo mi řekne, co mám dělat v těch chvílích po probuzení se uprostřed noci, když se mi tolik…tolik stýská po někom, kdo není…“

Hřiště

Ze života nemůžeme vyváznout živí. Buď zemřeme za mantinelem, nebo zemřeme na hřišti. Ale také můžeme sejít dolů na hřiště a pořádně se do toho obout!

Změna

Změníš styl oblékání, změníš si účes, změníš partnerku, byt, zaměstnání. Zdá se, že jsi ochotný změnit cokoli.

Jen ne sebe.

Nejlepší úder

Bojovníkův přístup k nepřízni osudu můžeme lapidárně shrnout slovy:

TOHLE BYL TVŮJ NEJLEPŠÍ ÚDER,JO? NO TAK POJĎ A PŘEDVEĎ MI, CO DALŠÍHO JEŠTĚ UMÍŠ!

Cesta

Cesta vychází od nás.
Funguje ve všech rovinách.
Metoda? Prostě čin.
Čas? Teď.

Všednost

Neexistují všední okamžiky. Život je série okamžiků. A v každém z nich jsi buď vzhůru, nebo spíš - buď jsi plně probuzený, nebo jsi relativně mrtvý. Kvalita každého okamžiku nezávisí na tom, co si z něj odnášíme, ale na tom, co do něj vneseme.

Kovová křídla

Jeden z těch textů, který člověk před spaním napíše na papír a ráno jen pozná svoje písmo...

Zamčena v tónech
svých vlastních písní
jen náhodně vytvořených
v tichu noci
kdy křídla mi šustí nad hlavou.

Bojím se vzhlédnout
ale ta kovově modrá mě láká
na hebké pohlazení.