Skutečnost

Skutečnost nemá nic společného se zjeveními ani s naším uzoulinkým způsobem, jakým na ni nahlížíme. Skutečnost je vyjádřená Láska, dokonalá čistá Láska nedotknutelná prostorem a časem.
Cítili jste se někdy tak zajedno s celým světem, vesmírem, se vším, co existuje, že jste byli překonáni Láskou? To je skutečnost. To je pravda. Co si z ní uděláme my, záleží na nás, tak jako obraz východu slunce záleží na malíři. Ve vašem světě se lidí od této Lásky odchýlili. Žijí nenávistí, bitvami o moc, manipulují s celou Zemí, jen aby ukojili své krátkozraké chtíče. Pokračujte v tom a jednoho dne už nikdo východ slunce neuvidí! Svítání bude samozřejmě stále existovat, ale lidé na Zemi o něm nebudou vědět a nakonec jim z paměti vymizí i příběhy o jeho kráse.

Lidskost

Lidskost není fyzický popis, ale duchovní cíl. Není to něco, co nám bylo dáno, ale něco, co záskáváme.

Náboženství

"V ruce mám jen papír," řekl stařec.
"Zkuste tato slova dát světu. Budou milována a pochopena těmi, kteří již znají jejich pravdu. Ale než je vydáme, musíme je pojmenovat. A to bude jejich smrt."
"Pojmenovat nádhernou věc je snad totéž jako ji zabít?"
"Pojmenovat věc je neškodné. Pojmenovat tyto myšlenky znamená vytvořit náboženství. Dej tyto Stránky světu a bude zde nové náboženství, nové kněžství, další Oni a My, jedni proti druhým. Během několika desítek let zemřou miliony lidí jen kvůli slovům, která teď držíme ve svých rukou. Během tisíce let to budou desítky milionů. Všechno, kvůli tomuto spisu.

Dostáváme co si zasloužíme

Vytváříme si své okolí. Dostáváme přesně to, co si zasloužíme. Jak jen můžeme být vzteklí na svět, který jsme si sami vytvořili? Je to snad vina nebo zásluha někoho jiného než nás? Kdo, kromě nás, to může kdykoli změnit?

Mocná myšlenka

Každá mocná myšlenka je absolutně úchvatná, ale dokud se ji nerozhodneš použít, také dokonale zbytečná.

Lepší život

Nikdy nedosáhneme lepšího života, dokud si ho nebudeme schopni představit a nedovolíme si, abychom ho skutečně prožili.

Různý světy

Říkáš, že ve tvém světě žijou čtyři miliardy lidí. Snažíš se mi snad tam zezdola namluvit, že čtyři miliardy lidí nežijou ve čtyřech miliardách různejch světů, chceš mě snad o tom přesvědčit?

Dojem vs. krása

Dojem je sen. Krása je skutečná. Cítíš ten rozdíl?

Proč jsou lidé nešťastní

Věřil bys, že dost lidí z důvodů, které jim připadají úplně normální, rádo věří, že jsou ve svých filmech bezmocní? Nevěřil, co? Dokud to nepochopíš, budeš se divit, proč jsou některý lidi nešťastný, Jsou nešťastný, protože se rozhodli být nešťastný, a je to tak v pořádku. Jsme hraví, bavící se tvorové, jsme vydry vesmíru. Nemůžeme zemřít, nemůžeme se zranit o nic víc, než se mohou zranit iluze na plátně. Ale můžeme věřit, že jsme zranění, do těch nejbolestivějších detailů, do jakejch chceme. Můžeme věřit, že jsme oběti, zabíjené a zabíjející, zmítané štěstím a smůlou.

Závisíš na druhém?

Umíral potřebu říct, co věděl, a nikoho to nezajímalo. Zamračil jsem se na něj, aby mi nevyhrkly slzy.
"Řekl sis o to sám. Jestliže tvoje štěstí závisí na tom, co dělá někdo druhej, pak máš, myslím, problém."

Kudy se dát..?

Tak si zase pouštím "svoje" U2... V takovej den, kdy člověk přestavuje Cesty, po kterých jde... TY Cesty.. Životní, podstatný, důležitý.. Má v sobě určitý vědomí všech těch možností, který se na něj sesypou. A má taky strach opouštět ty Cesty zažitý. Bojí se ztráty jistoty, když cítit pevnou zem pod nohama znamená tak moc...
A když přijdeš domů a vidíš na mě, že zase přemýšlím, kudy se dát, do jaký míry svůj život změnit.. Ze všech stran probírám pro a proti. A někdy se nebráním slzám, když mám strach, že ztratím, co mám a už to nikdy, nikdy nedostanu zpět.
V noci mě hladíš po vlasech a šeptáš: "Už jsi přeci velká holka..."
A já vím, že na některý věci nemá věk vůbec žádný vliv...

Imagine

PŘEDSTAV SI
JOHN LENNON

Představ si, že není žádné nebe
Je to lehké, když se pokusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi jen obloha
Představ si, že všichni lidé
Žijí pro dnešní den

Představ si, že nejsou žádné státy
Není těžké to udělat
Nic, pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si, že všichni lidé
Žijí život v míru

Můžeš říct, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že jednoho dne se k nám přidáš
A svět bude zajedno

Představ si, že není majetek
Divil bych se, kdybys to dokázal
Není potřebná chamtivost ani hlad
Bratrství lidí
Představ si, že všichni lidé
Sdílejí celý svět

Můžeš říct, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že jednoho dne se k nám přidáš
A svět bude zajedno

Samota

Člověk si na samotu zvykne, ale přerušte ji třeba jen na jediný den a musíte si na ni zvykat znovu od začátku.

Iluze

"Poslouchej!" Zavolal přes tu propast mezi námi.
"Tenhle svět? A všechno v něm? Iluze!"

Budoucnosti

Neodvracej se od možných budoucností, dokud si nejsi jist, že se z nich nemůžeš nic naučit.

Myšlenky z Alchymisty

Lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje. Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole. Ten strach ale přejde, když pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž Ruka.

Soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.

Nezapomeň však, že tvé srdce je tam, kde je tvůj poklad. A že tvůj poklad musí být nalezen, aby všechno to, co jsi cestou objevil, mohlo mít smysl.

Láska nikdy člověku nebrání jít za Osobním příběhem.

Hledali poklad svého Osobního příběhu a nepřáli si ten Příběh prožít.

Vždycky ještě před uskutečněním snu se Duše světa rozhodne prověřit všechno, čemu se člověk při putování naučil.

Smrt obvykle způsobí, že lidé mají porozumění pro život.

Nikdo by nedokázal postavit pyramidu na dvoře, i kdyby hromadil kamení po celý svůj život.

Můžu mít vše...

A dnes je mi jasné jedno: každé požehnání, není-li přijato, změní se v prokletí. Já už od života víc nechci. A ty mě nutíš vidět bohatství a obzory, jaké jsem nikdy nepoznal. Teď, když je znám a když znám své nesmírné možnosti, budu se cítit hůř než dřív. Protože vím, že mohu mít vše, a to já nechci.

Láska

Lidé mají pocit, že když nebude druhý, nebude láska. Ale to je chyba. Láska je spíš postoj k životu a stupeň vědomí než cokoli jiného. Je to vědomí sounáležitosti, jednoty se zbytkem vesmíru.

Svoboda a radost

Když tolik chcete svobodu a radost, copak nevidíte, že není nikde mimo vás? Řekněte si, že ji máte, a budete ji mít! Chovejte se, jako by byla vaše, a bude.
Co je na tom tak zatraceně těžkýho?

Sebevražda

Každý, kdo je natolik zoufalý, že chce spáchat sebevraždu, by měl být stejně zoufalý na to, aby sáhl k vyřešení svých problémů do tvůrčích extrémů : utéci o půlnoci, přeplavit se na člunu na Nový Zéland a začít znovu, dělat to, co vždycky dělat chtěl, ale bál se.

Jediný svého druhu

Nestalo se ti někdy,
když jsi byl sám nebo mezi lidmi,
že jsi byl tak smutný, až bys brečel,
jako bys byl na světě
jediný svého druhu?

Zdi

"Vždyť ty nepotřebuješ své zdi, Richarde!" plakala.
"Možná se už nikdy neuvidíme, tak copak nevíš, že zdi neochraňují? Ony tě izolují."

Tolerance

Tamtu noc jsem byla bez sebe vzteky, byla jsem znechucená. Pak jsem byla smutná a plakala jsem. Ale po chvíli jsem přestala plakat a hodně jsem o tobě přemýšlela a nakonec pochopila, že jsi tím nejlepším člověkem, jakým umíš být, že s tím musíš žít, dokud se nezměníš, a nikdo kromě tebe to za tebe neudělá. Jak se na tebe mohu zlobit proto, že děláš všechno, co je v tvých silách?

Nikdo tě nezraní

Nikdo tě nemůže zranit -

dokud sama sebe nepovažuješ za zraněnou.

Jediná hvězda

Nech se řídit jedinou hvězdou,
nechtěj se změnit a nejen že ztratíš směr,
ztratíš se úplně.

Intimita

Opakem samoty není být s někým.

Je to intimita.

Povrch

PROTOŽE MY VĚŘÍME POVRCHU A ZAPOMÍNÁME,
ŽE POVRCHY NEJSOU NÁMI...

Co ten čas překlenuje?

Když se podíváme zpátky na svůj život, zdá se nám, že proletěl jako blesk. Čas není trvalý a nikdo nebude žít dlouho! Něco ten čas překlenuje - co? co? co?

Skleněné zdi

Nejsi to ty sám, o koho se lidé zajímají, když z tebe udělají hvězdu. Je to něco jiného. Je to to, co pro ně znamenáš. Lidé si myslí, že vědí, kdo jsi: půvab, sex, peníze, moc, láska. Může to být sen nějakého novináře, s nímž ty nemáš nic společného, třeba je to i něco, co se ti dokonce nelíbí, ale oni si myslí, že to jsi ty. Lidé se k tobě sbíhají ze všech stran, myslí si, že tyhle věci získají, když se tě dotknou. Děsí tě to, a tak si kolem sebe stavíš zdi, tlusté skleněné zdi, zatímco se snažíš přemýšlet, snažíš se popadnout dech. Ty uvnitř sebe víš, kdo jsi, ale lidé kolem tebe vidí něco jiného. Můžeš si vybrat a stát se tou představou a opustit to, kdo jsi, nebo pokračovat v tom, kdo jsi, a cítit se jako podvodník, když předstíráš to, co chtějí vidět...

Probdělá noc a můj text..

A kde jsi teď? Vždyť jsi jasně viděla svoje cesty, svý světla… Vždyť jsi věděla, kam jít, aby ses cítila čistě… Všechno zařazený, všechno srovnaný.. Si teď venku někde pobíhá, v dešti a tmě. Tys věděla, kde jsi.. A teď si sedíš pod stromem a víš, že se v tom plácáš zase sama. Moc dobře víš, jaká cesta se teď před tebou otevírá. Zase cítíš tu pitomou lhostejnost, čekaj tě stejný rána, stejný noci a tmy. Teď ti zas všechno bude padat na hlavu a ty zas budeš přemýšlet, jak se ten zmatek do tebe dostal.

Přestala cítit tep země… Tak zoufale jiná než dřív..

Stejný myšlenky, stejnej strach, stejná rezignace. A zas není proč tomu čelit. Hledáš smysl tam, kdes ho ještě před měsíci jasně viděla…

Zkoušíš si vzpomenout, jaká jsi byla dřív, jak by ses tenkrát rozhodla, ale nic v tobě ti nedává odpověď..

Je tu jen ticho.

Svoboda

"Budu ti tím nejbezpečnějším přítelem, jakého jsi kdy měla..."

"Nejbezpečnějším?"
"Protože si opatruji svou vlastní svobodu, starám se i o tu tvou..."

Stop...

Každý má někde uvnitř plátky železa a řady bodáků, které říkají: "Stop. Dál už se nedostanete."

Stojíme za to?

Jedna část nás je vždycky pozorovatelem a nehledě na to, co se děje, pozoruje. Dívá se na nás. Nestará se o to, jestli jsme šťastní nebo nešťastní, jestli jsme nemocní nebo zdraví, jestli žijeme nebo umíráme. Jejím jediným úkolem je sedět tam na našem rameni a posuzovat, jestli jako lidské bytosti stojíme za to...

Padání oblohou

Když žiješ tady a teď, přináší padání oblohou spoustu zábavy. Teprve když se začneš starat o příští okamžiky, ztratí to svůj lesk.

Co tě okouzluje

Vše, co tě okouzluje, tě také vede a chrání. Když jsme vášnivě posedlí něčím, co milujeme - plachetnice, letadla, myšlenky - kouzelná lavina před námi vyhlazuje cestu, přizpůsobuje pravidla, důvody, rozkoly, přenáší nás přes propasti, strachy, pochybnosti. Bez síly té lásky jsme čluny v bezvětří na mořích nudy a ty jsou smrtelné...

Pokrok

Proč ti nejpokročilejší lidé, z jejichž učení se stalo náboženství, které přetrvalo staletí, byli vždycky sami?
Čím osvícenějšími se stáváme, tím méně lidí může dostát našim zásadám. Čím víc se naučíme, tím víc bychom měli očekávat, že budeme žít sami.

Můj text..:)

Noc

Tolik prázdných stínů

na zdi roztrhaných

žije si vlastní krátké příběhy

ve světlech projíždějících aut

Výzva světu

Když Albert Schweitzer přišel do Osla převzít Nobelovu cenu míru (1952), vyzval svět:
"Jak postupně narůstá moc člověka, tím více se stává ubožejším... Musíme zalomcovat svým svědomím, že se stáváme všichni tím více ne-lidskými, čím více rosteme v nad-lidi."

Úryvek z Čarodějky z Portobella - P. Coelho

Kolika z nás se podaří uniknout nenadálé ztrátě věcí, které jsou pro náš život důležité? Nemyslím tím jen osoby, ale také ideály a sny: můžeme odolávat den, týden, několik let, ale vždycky je nám souzeno ztrácet. Naše tělo žije dál, ale duši dříve či později zasáhne smrtící rána. Dokonalý zločin, při němž nevíme, kdo zavraždil naši radost, jaké k tomu byly důvody a kde jsou viníci. Jsem v cizím světě a konečně se smiřuji s tím, že jsem tam jen přechodně, jen z milosti, jako někdo, kdo je v krásném paláci, jí nejlepší pokrmy a uvědomuje si, že je to slavnost, palác mu nepatří, jídlo se nekoupilo za jeho peníze a v určité chvíli světla zhasnou, hostitelé jdou spát, služebnictvo se vrací do svých světnic, dveře se zavírají a my jsme znovu na ulici, vracíme se do šedé všednosti.
Lépe řečeno: jedna moje část se vrací do tohoto světa, v němž dává smysl jen to, co vidíme, čeho se dotýkáme a co můžeme vysvětlit. Minulost se stane vzdálenou vzpomínkou, která mě posléze přiměje, abych se ve dne vyptával sám sebe: jak jsem mohl být tak slepý, jak jsem mohl být tak naivní?
V noci se probudím, půjdu se do kuchyně napít vody, pochopím, že k boji s přeludy je třeba používat něco, co není částí reality.
Musím se však přizpůsobit tomuhle světu, jinak se zblázním...

Úryvky z Alchymisty

Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí.

Každý pastýř, námořník, nebo obchodní cestující vždycky zná místo, kde žije někdo schopný ho přimět, aby zapomněl na bezstrarostné putování světem.

Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.

"A jaká je největší lež na světě?"
"Ž v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu."

Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.

Věty Bona Voxe...:)

"Čím je člověk starší, tím hůř mění svůj život. Je stále míň otevřenější k výzvám, který s sebou přináší láska, a spíš je ochotnej chápat lásku jako útěchu a jistutu."

"Jsme jako jeden - ale nejsme stejní." (Bonova odpověď na papežovo pozvání v rámci akce Jednota)

"Když se Jordan narodila, všechno se ve mně změnilo. Všechno. Člověk najednou pochopí, proč se válčí, proč jsou ženy tak prozíravé - protože takové musí být, musí se vyrovnat s tolika věcmi, které my neřešíme. "

"Nejtěžší ze všeho je zůstat sám sebou. Když vám někdo řekne - chovej se přirozeně.. Co uděláte?"

"Múza je málomluvná. Může člověka opustit a nechat být."

"Některý věci za sebou prostě nenecháte."

"Zachytit radost je nesmírně těžký a samotný štěstí k tomu nestačí."

Evoluce

"Evoluce učinila civilizaci správcem této planety. O sto tisíc let později stál správce tváří v tvář evoluci - ne jako pomocník, ale jako ničitel, ne jako uzdravovatel, ale parazit. A tak si evoluce vzala svůj dar zpět a nechala civilizaci zmizet. Zachránila planetu před inteligencí a předala ji lásce. Osvobozuji tuto planetu. Jsem jí trpělivostí a ochranou, soucitem a pochopením. Jsem nejvyšším cílem, který v sobě pralidé viděli. V mnoha ohledech to byla vzácná kultura, obdařená společnost, nakonec se však lidé chytili do vlastních požadavků a nedostatečné předvídavosti. Lesy zvrátili v pouště, duši krajiny proměnily v doly a smetí, otrávili si vzduch i oceány a celou zemi sterilizovali radioaktivitou a jedy. Měli milion milionů příležitostí se změnit, ale nezměnili se. Pro několik jedinců vyhrabali ze země přepych, pro ostatní práci, pro své děti hroby. Děti s tím nakonec nesouhlasily, ale to už bylo pozdě. "
"Co děláš ty... Ty máš odpověď!"
Otočila se ke mně s neutišitelnou láskou.
"Nemám odpověď, Richarde. Já jsem odpověď."

Je to špatně, když se planeta rozhodne uzdravit sebe samu?

Everythig you know is wrong...

Greenpeace

AŽ BUDE VZKÁCEN POSLEDNÍ STROM, OTRÁVENA POSLEDNÍ ŘEKA, CHYCENA POSLEDNÍ RYBA, POZNÁTE, ŽE PENÍZE SE NEDAJÍ JÍST.

Jak je jednoduché se ztratit ve smršti detailů, odložit nejdůležitější věci svého života a utvrzovat se v tom,že tak zvláštní lásku nemůže nic ohrozit.Pak jednoho dne přijdeš na to,že se celý váš život stal detailem a ty jsi se tím odcizil tomu, koho jsi nejvíc miloval.
R. Bach

Richard Bach

Když chceš skutečně odstranit ze svýho života nějakej mrak, neděláš z toho velký divadlo, jen se uvolníš a vymažeš ho ze svých myšlenek. To je celý.

Myslíš si snad, že když budeš pořád dokola tisíckrát opakovat nemožný, že se pak najednou složitý věci zjednodušej...?

Potřebuješ její sílu. Ona potřebuje tvá křídla. Létáte společně!

Váš svět je stejně tak fata morgána jako každý jiný. Skutečná je jen vaše jednota v lásce...

V míru najdeme svůj domov...

"Myslím, že jsem si zvykl nazývat lidi lidmi."
"Možná by sis to měl rozmyslet..."