A kde jsi teď? Vždyť jsi jasně viděla svoje cesty, svý světla… Vždyť jsi věděla, kam jít, aby ses cítila čistě… Všechno zařazený, všechno srovnaný.. Si teď venku někde pobíhá, v dešti a tmě. Tys věděla, kde jsi.. A teď si sedíš pod stromem a víš, že se v tom plácáš zase sama. Moc dobře víš, jaká cesta se teď před tebou otevírá. Zase cítíš tu pitomou lhostejnost, čekaj tě stejný rána, stejný noci a tmy. Teď ti zas všechno bude padat na hlavu a ty zas budeš přemýšlet, jak se ten zmatek do tebe dostal.
Přestala cítit tep země… Tak zoufale jiná než dřív..
Stejný myšlenky, stejnej strach, stejná rezignace. A zas není proč tomu čelit. Hledáš smysl tam, kdes ho ještě před měsíci jasně viděla…
Zkoušíš si vzpomenout, jaká jsi byla dřív, jak by ses tenkrát rozhodla, ale nic v tobě ti nedává odpověď..
Je tu jen ticho.
Žádné komentáře:
Okomentovat