Jak?

Jak se můžeš postarat o jiné, pokud se neumíš postarat sám o sebe?

Jak můžeš činit dobro, když se dobře necítíš?

Nemůžu tě mít rád, pokud nemám rád sám sebe.

Dát vše přítomnosti

Vlastně to bylo to nejjednodušší, co jsem kdy udělal. Rozhodnutí všeho nechat, odejít z firmy a zbavit se světského majetku bylo úplně přirozené. Albert Camus jednou řekl, že opravdová štědrost k budoucnosti znamená dát všechno přítomnosti. A to bylo přesně to, co jsem udělal. Věděl jsem, že se musím změnit - a tak jsem se rozhodl naslouchat svému srdci a udělat tak velký krok. Poté, co jsem zanechal závaží své minulosti za sebou, se můj život velmi zjednodušil a dostal nový smysl. Ve chvíli, kdy jsem přestal trávit tolik času honbou za velkými požitky, začal jsem vychutnávat ty malé, jako třeba pozorování hvězd roztančených na měsícem osvětlené obloze nebo paprsky ranního slunce. Navíc Indie dovede podněcovat intelekt do takové míry, že jsem skutečně málokdy pomyslel na to, co jsem nechal za sebou.
Uvědomil jsem si, že mým posláním je pomáhat ostatním a snažit se o to, aby se tento svět stal lepším místem k životu pro všechny. Nyní žiju tím, že dávám. Nejsem kněz - jsem prostě člověk, který se setkal se svou duší.

(Z knihy Mnich, který prodal své ferrari)

Je tohle láska?

Někdy se stane, že dva prázdní lidé závisí jeden na druhém. Dvě domina - jedno se pohne, druhé upadne. 

Je tohle láska?

Hromadění

Když si vrabec staví na stromě hnízdo, nezabere víc než jedinou větev.

Když jelen hasí svou žízeň u řeky, vypije jen to, co mu útroby dovolí.

My věci hromadíme,

protože jsme uvnitř prázdní.

Buď...

To je život. Buď vítězíš, nebo sbíráš zkušenosti na vítězství příští.

"já"

Odhodil jsem nicotnost zvanou "já" a opět jsem širým světem.

Zůstat člověkem

Někdy se musíte přidat na jednu stranu, máte-li zůstat člověkem.

Hvězdy

Když je dost tma, jsou vidět hvězdy.

(perské přísloví)

Nedorozumění

Při nedorozumění s vašimi milovanými, řešte pouze vzniklou situaci. Netahejte do toho minulost.

Dalajlama

Dokud...

Nikdy nepocítíš tu pravou radost ze života, dokud se moře nebude přelévat ve tvých žilách, dokud se nezahalíš do oblohy a na hlavu si neposadíš hvězdnou korunu, dokud si neuvědomíš, že jsi jediným dědicem celého světa, a nepochopíš to tím víc proto, že tu jsou i jiní, každý z nich univerzální dědic jako ty.

Americká krása

(Z filmu Americká krása):

Je težké zůstat rozzlobený, když je na světě tolik krásy,

někdy cítím, že ji vidím všechnu najednou a je jí tolik,

že mi naplní srdce jako balón a chce prasknout.

A pak si vzpomenu, že se mám uvolnit

a přestat zkoušet se toho držet

a pak to mnou proplouvá jako déšť

a já necítím nic jiného

než vděk za každičkou chvilku

mého malého pitomého života.

Příliš k srdci

Brát si věci příliš k srdci neznamená nutně, že je chápeme správně.

Smrt

Až do té doby jsem měl smrt za něco, co existuje samo pro sebe někde úplně stranou života. "Jednoho dne nás všechny čeká, ale do té doby od ní máme pokoj," myslíval jsem si. A připadalo mi to jen spravedlivé a naprosto morální. Život tady, smrt tam. A já žiju, takže se mě smrt netýká.

Jenže té noci, když umřel Kizuki, jsem se na smrt (a ani na život) nedokázal dívat takhle zjednodušeně. Smrt totiž opravdu nestojí mimo život. I já ji měl do samého začátku v sobě, a nemohl jsem to zapírat, ať jsem se snažil kdovíjak. Smrt, která té květnové noci přišla pro Kizukiho,si zároveň vzala i mě.

Vždy v nikdy

Právě tohle je možná život:spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to, jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo vždy v nikdy.

Co dělat?

Co dělat 

tváří v tvář samotě

než hledat

věčnost

v načmáraných poznámkách.

Milovat stromy

Když umíme milovat stromy, je v tom tolik lidskosti, tolik nostalgie po našem prvotním okouzlení, tolik síly cítit se nepatrně v lůně přírody...ano, to je přesně ono: stromy a jejich nevšímavá majestátnost a láska, kterou k nim máme, nás učí na jednu stranu chápat, jací jsme směšní, neohrabaní paraziti, kteří se hemží na povrchu země, a na druhou stranu z nás dělají bytosti hodné života, protože jsme schopní rozpoznat krásu, která nám není nijak zavázána.

Kdo jsi?

Kakuro totiž vždycky mluví opravdu s vámi, obrací se přímo na vás. Je to poprvé, co jsem se setkala s někým, koho zajímám, když se mnou mluví. Nevyžaduje, abyste mu všechno odkývali nebo abyste pořád něco říkali, dívá se na druhého s výrazem: "Kdo jsi? Chceš se mnou mluvit? Jsem rád, že jsi tu se mnou." To jsem měla na mysli, když jsem mluvila o té slušnosti - člověka, který tomu druhému dává zažít pocit toho, že je tady taky.

Vyslechnutí

Opravdu posloucháte, nebo jen čekáte na svou příležitost promluvit?

Hlupák

Jakmile nás hlupák pochválí, už se nám nezdá tak hloupý..?

Skica

Ve své osobní temnotě se my všichni stáváme pro druhé pouhými skicami.

Láska

Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě.

Buď!

Klid chlape, začni znovu milovat život a sejdi z téhle hory a prostě buď - buď - buď nekonečnou úrodou té jedné duše nekonečna, nekomentuj, nestěžuj si, nekritizuj, neoceňuj, neuznávej, necituj, nevystřeluj meteory myšlenek, jen plyň, plyň, buď celistvý, buď takový jaký jsi, vždycky je jen to, co je - naděje je slovo jako sněhová vichřice - toto je to Velké poznání, toto je to Probuzení, toto je ta Nicotnost - tak sklapni, žij, cestuj, podnikej dobrodružství, modli se a nebudeš litovat.

(Z knihy Dharmovi tuláci)

Příroda

Příroda není místo, kam se chodí na návštěvu.

Je to domov.

(z knihy Praxe divočiny)

Lepší já

Nejte tu proto, abyste se setkali se svým lepším já. Jste tu proto, abyste se jím stali.

Dříve než...

Dříve než uvidíme světlo, musíme se vypořádat s temnotou.

Myšlenky

Když se myšlenka snáší do houštiny tvé mysli bez toho, že bys jí věnoval pozornost, myslíš, že tam opravdu zapadne?

Ráj na zemi

Lidská mysl ve své podstatě dokáže vytvořit ráj na zemi. Ale umí to i opačně.

Vůle

Využijte motivaci, když ji máte, ale spoléhejte na sílu vůle, když vás motivace opustí.

Bolest

Když to hrozně moc bolí, proč to nenecháte bolet o trochu míň?

Co dostáváme

Dostáváme jen to, o čem jsme přesvědčeni, že bychom dostávat měli.

Analýzy

Analýzy věci ničí, čarovné věci mají zůstat vcelku. Když je člověk rozebere, rozplynou se.

 

(z filmu Madisonské mosty)

Cesta

Nechoď tam,kde je vyšlapaná stezka, ale jdi tam, kde žádná stezka není a zanech za sebou cestu.

Starostlivost

Přílišná starostlivost nakonec vypudí ze života jakoukoli stopu radosti.

Poznání

Bojovník světla poznal, že Bůh používá samotu, aby poučil o soužití.

Používá hněv, aby ukázal nesmírnou cenu míru.

Používá nudu, aby zdůraznil význam dobrodružství a opouštění.

Bůh používá mlčení, aby poučil o odpovědnosti slov.

Používá únavu, aby bylo možno porozumět hodnotě probuzení.

Používá nemoc, aby zdůraznil požehnání zdraví.

Bůh používá oheň, aby poučil o vodě. 

Používá zemi, aby se chápala cena vzduchu.

Používá smrt, aby ukázal význam života...

Víra

Víra zadrží všechny rány. 

Víra promění jed v křišťálově čistou vodu.

Dva světy

Občas má bojovník světla dojem, že prožívá současně dva životy.
V jednom z nich musí dělat všechno, co nechce, bojovat za ideje, v než nevěří. Existuje však jiný život a on jej objevuje ve svých snech, četbě a setkání s lidmi, kteří smýšlejí jako oni.
Bojovník postupně dovoluje, aby se oba životy k sobě přiblížily. "Existuje most, který spojuje vše, co dělám, s tím, co bych rád dělal," uvažuje. Ponenáhlu mu sny ovlivňují každodennost, až si jednou uvědomí, že je připraven k tomu, po čem vždy toužil.
Pak stačí trocha odvahy - a oba životy se promění v jeden jediný.

Proto...

Proto jsou bojovníky. 

Protože chybují.

Protože se ptají.

Protože dál hledají nějaký smysl.

A nakonec jej naleznou.

Bojovník

ŽÁDNÝ BOJOVNÍK SE NESNAŽÍ VYPADAT. 
ON JE.

Odpuštění

"Každý už udělal něco špatného. Je ti odpuštěno, ale nemohu tě nutit, abys odpuštění přijal. Rozhodni se."

Skuteční bojovník světla odpuštění přijme...

Síla vody

V tom spočívá síla vody: nikdy ji nemůže rozbít kladivo nebo zranit nůž. Ani nejmocnější meč na světě nedokáže zjizvit její hladinu. 

Voda v řece se přizpůsobuje možné cestě, ale nezapomíná na svůj cíl: moře. U pramene je slabá, ponenáhlu však sílí soutokem s jinými řekami.

A od jistého okamžiku je její síla naprostá.

Mylná cesta

Věří své vlastní cestě, a nepotřebuje tedy dokazovat, že cesta jiného člověka je mylná.

Bojovník

Byla doba, kdy jsem žil jen proto, že jsem žít musel. Teď však žiji proto, že jsem bojovník a že se chci jednoho dne ocitnout ve společnosti toho, za něhož jsem tolik bojoval...

Cesta

Cesta nenáleží k viditelným věcem ani neviditelným. Ani k věcem známým, ani neznámým. Nehledej ji, neuč se ji, nejmenuj ji. Abys ji našel, otevři se jako obloha.

Tma

A kdyby jednoho dne zhasla všechna světla a s nimi internet a počítače, jejich svět zmizí, mně však zůstane úplně všechno...

Štěstí...

Nikdy nelze vybudovat štěstí na neštěstí někoho jiného...

Danost

Každý čelí nějaké své danosti.

Čím se naplníš?

Člověk je prázdnota. Čím se naplníš, tím jsi. Vejdeš do ulic, máš v sobě negaci, třeba kvůli malým botám. Nějakou hovadinou se naplníš a všechno krásné přebiješ nějakou blbostí...

Ztotožnění

Člověk se zotožňuje s pocity, emocemi a náladami natolik, že nedokáže pozorovat. Pozorování vyžaduje určitý odstup. A on je tak blízko, že když se rozhněvá, nehněvá se, ale přímo se stane hněvem. A pokud po něčem lační, není jen lačný, ale stane se lačností. A stejné je to se všemi jeho emocemi, pocity, myšlenkami a činy. Ztotožňování je stav nevědomosti a je třeba se ho zbavit, překonat ho, zachovat si odstup, abyste viděli, co děláte.

Míjení

Problémem je, že si uchováváme včerejšky, a míjíme dnešek...

Hravost

Hravost je barva, kterou obarvíte celé své vnitřní bytí. Nechte hravost vibrovat každou tkání a každou buňkou svého bytí. A kdykoli ucítíte, že jste příliš vážní, okamžitě toho nechte.

Věřme slovesům

Nevěřte podstatným jménům, věřte slovesům. Buďte radši slovesem, než podstatným jménem.Buďte radši milováním, než láskou.Buďte radši konáním, než činem. Buďte radši rozkvétáním, než květinou...

Voda

Buďte jako voda. Na začátku se zdá, že kámen je neporazitelný a voda příliš pokorná, příliš slušná, příliš tekutá. Nakonec ale kámen zmizí, změní se v písek, a voda je tu stále.

Přínos

Objevujte nové způsoby zkoumání druhých. Nelpěte na zaběhlé rutině. Všechny rutiny jsou proti životu. A stále je co objevovat - objevování nezná mezí. Někdy stačí drobná změna a je to pro vás obrovský přínos.

Celistvost

Meditace je umění být sám a láska je umění být s někým. Celistvý člověk je ten, kdo umí obojí a je schopen bez větších problémů přecházet od jednoho ke druhému.

Obloha

V zaťaté pěsti žádný prostor není, ale na otevřené dlani je celá obloha.

Tanec

Když tančíte, tančete tak naplno, že tanečník zmizí a zůstane jen tanec.

Tisíce knih...

Tisíce knih o duchovnu z vás neudělají duchovního člověka. Není to otázka informovanosti. Je to otázka transformace.

Slova a vymezení...

Slova nejsou pouhá slova. Mají určitou náladu, mají vlastní klima. Jakmile se ve vás slova usadí, vyvolávají ve vaší mysli jiné klima, jiný přístup, jiný pohled. Je-li to možné, prožívejte danou chvíli a nevyjadřujte ji žádným slovem, protože se tím vymezí. Teď tu sedíte - je poklidný večer... Slunce zapadlo a začínají se objevovat hvězdy. Prostě jen buďte. Neříkejte: "Je to krásné," protože jakmile to řeknete, bude to najednou jiné. Tím, že řeknete slovo "krásné", sem vnášíte minulost a s ní veškeré prožitky, které jste kdy nazvali krásnými, a tím jste toto slovo zabarvily. Vaše slovo "krásné" obsahuje mnoho prožitků spojených s krásou. Tenhle je však zcela nový. Takové to nikdy nebylo. A nikdy to už takové nebude...

Hranice

Pokud se nepokusíš udělat něco, co je za hranicí tvých stávajících dovedností, nemůžeš vyrůst.

Noční text

Když mě pocity nenechají spát.... :) :

V představách noc, kdy vylétáme nad střechy cizích domovů
a vpřed nás žene ta vůně prastarých borovic a zapomenutých cílů...
Lehkost vzduchu se vkrádá do úsměvů... jiskří v nich...

A ty víš, že tohle je Skutečné.
Tak bolestně skutečné, že nám tep rozechvívá dlaně.
Tak poleť se mnou dál, ještě jsi toho neviděl dost...

Tisíce pramenů podzemních vod...
Sáhni si na mraky a pomoz jim proplout mezi horami - bez zranění...
Nechtěj pro dnešek nic sevřít v dlani, jen prostě probdi noc pod oblohou -
s doširoce rozevřenou náručí...

Pak poznáš, co je to být uprostřed všeho a přece nebýt vůbec ničím.
Když důvěra tě naplní světlem, které v tobě už nikdy nebude moci vyhasnout - aniž se vzbouříš.
To je ten klid, co máš teď v očích...
Nic tě tu nezraní...
Už nerozbolí...

V představách noc.

Děti

Zacházej s dětmi tak, jako by už byly lidmi, jimiž jsou schopné se stát...

Co můžeš...

Dělej, co můžeš, tím, co máš, a tam, kde právě jsi.

Tak, jak to je...

 Protože všechno je zjevení, všechno je dokonalé, jak to je, a nikterak to nesouvisí s pojmy dobré nebo špatné, s přijetím či odmítnutím: člověk se tedy může klidně smát z plna hrdla.