Volba

Volba, to znamená vzdát se toho, co chceš, ve prospěch něčeho jiného, po čem toužíš víc. Je to tvůj život - klidně si jdi, kdykoli se ti zachce.

Nové volby

Je možné, že před tebou vyvstanou nové volby, které budou vhodné a leckdy i dávno potřebné, ale hrdinství volby často spočívá i v tom, že převezmeš zodpovědnost za to, kde jsi právě nyní, a zcela záměrně a v plném rozsahu, s větším zaujetím, a vášní se na ní budeš podílet.

Zázraky

Dokud si neuvědomíš, že máš tu moc říci ne, nikdy nedokážeš říci skutečně ano. Svým vztahům, své práci, svému životu. Čemukoli. Nemusíš čekat, abys udělal pozitivní, posilující změny. Nemusíš chodit do školy, nemusíš chodit do zaměstnání, nemusíš jít do války, nemusíš se ženit ani mít děti ani se chovat podle toho, co od tebe očekávají nebo po čem touží jiní. Nemusíš vůbec nic. Jenom rozpoznat, že každý čin nebo každá nečinnost, má své důsledky a že tvá ochota tyhle důsledky přijmout ti dává sílu a svobodu, aby sis zvolil, kdo jsi, kde jsi a co uděláš. V tom okamžiku se mění povinnosti v požehnanou možnost. A právě v tom okamžiku se dějí zázraky.

Vztah

"Až se vrátíš domů, radím ti, abys požádal svou ženu o rozvod."
"Tohle bych ale přece nemohl!"
"A to proč?"
"Protože by to způsobilo spoustu bolesti. Mé ženě. Dětem. I mně samotnému."
"Takže jsi v pasti!"
"V žádné pasti nejsem."
"No, rozhodně to vypadá, jako bys byl. Uvedl jsi mi řadu důvodů - a jsem přesvědčena, že to byly velice dobré důvody - ,proč o rozvod požádat nemůžeš. Ale teprve až znovu získáš sílu svůj vztah ukončit, dokážeš se mu plně odevzdat. Teprve tehdy si dokážeš se vší vášní zvolit, že zůstaneš ženatý, místo abys v manželství musel setrvat."

Vstříc okamžiku

Bez ohledu na to, co ti život naservíruje, ty a jenom ty musíš volit, jak vnitřně zareaguješ. Můžeš se bránit osudu, mít na něj vztek a naříkat si, anebo se k němu dokážeš postavit čelem a sevřeš ho v náručí - a tím vyjdeš vstříc okamžiku.

Moje fotky...

Tak jsem zase neco nafotila...:-)

Rozhodnutí

Rozhodnutí se nedělají prostřednictvím slov, ale činů.

Můžeme volit...

Okolnosti nemůžeme vždycky držet pod kontrolou, ale můžeme volit a také volíme, jaká bude naše odpověď na to, co před námi vyvstává. Tím, že znovu nabudeme moci volit, nalézáme odvahu žít v tomto světě plným životem.

Vpřed x nazpátek

Touhy a náklonnost tě táhnou vpřed. Strach, vzdor a nechuť k něčemu tě táhnou nazpátek.

Tichý rybník

Odeber se na to klidné místo, k tomu tichému rybníku, který v sobě nosíš. Dívej se! Naslouchej! Věnuj pozornost jakékoli vlnce, jež se ti rozbíhá po těle nebo po životě v důsledku toho, že děláš v nějakém směru příliš mnoho nebo příliš málo - a může se jednat o jídlo, pití, cvičení či komunikaci.

Tak hloupě...

Vím jaký den tenkrát byl. Vím, jaký slova jsi po mně házel, spolu s tím "dělej si s nima co chceš". A vím, jak rychle všechna světla ten den zhasla.


Tenkrát jsem to vyřešila snadno, zavřela jsem se s tím kusem světa, kterým jsi zatřásl, do jedný místnosti... Ještě dneska cítím ten pocit, co ovládal všechno, co náhle ztrácelo život a dech. Vím, jaký bylo ticho... Jaký byly ty slzy... I ta krev. Všechno rozbitý, všechno unavený, všechno prudce tepající. Vždyť - jsem to dovolila.


A vidíš, dnes se tomu pousměju, protože se cítím úplně stejně, jako tenkrát. Jako někdo, kdo ztrácí kontakt s tou částí duše, která mu říká, co je špatný a kam nechce jít. Každej večer se mi v hlavě na jedný straně spustí video toho, co žiju a na straně druhý video toho, jak bych žít chtěla. To byl přece důvod všeho... Bože... Mám toho plný zuby. Mám plný zuby tvejch her, kterýma jsi mi chtěl ukázat směr, plný zuby tvých stále se opakujících odchodů a návratů, mám plný zuby loutkaření. A tys to dnes na mě vyzkoušel úplně stejně, jako ti druzí...


Vylezu na střechu a všechny ty barevný obrázky shodím dolů... Stejně nepoučená, stejně nešťastná, se stejnou drogou v hlavě. Dnes tahle pohádka - Nic se neděje - jednou provždy skončí.


A já nechci už nic vrátit zpátky. Bylo to všechno tak hloupě vylhaný, tak hloupě zpřetrhaný... Tak hloupě vážný.


A ta druhá tvář.. - Lítost? Slzy? Noční nářek, rozmazaný středy. A tvý slova, že jsem mrtvá? Tak ano, dávám ti za pravdu, - ve všech bodech obžaloby. Veřejně, černý na bílým a přesto k ničemu. Protože tohle.. tohle je skutečně poslední zastávka naší cesty. Tohle jsou poslední slova, co ti dokážu věnovat. A "dělej si s nima co chceš". Žádný smíření, žádná vděčnost. Je to jen vědomí, že to tak má být a s tím tě jednou provždy - ač násilně - opouštím.



A už ani slovo. Tak hloupě vylhaný, tak hloupě zpřetrhaný, tak hloupě vážný...

hluboké uvolnění

Jakmile člověk jednou zažije bytostné, hluboké uvolnění, získá orientační bod. Snáze postřehne, kdy v něm vzniká napětí, a dokáže proto podniknout jisté kroky, aby ono napětí odstranil. A když jednou zjistíš, jak chutná pocit opravdové rovnováhy, začneš vnímat vyšinutí z rovnováhy ve všech sférách vlastního života. To ti poslouží jako automatický signál, že se máš vrátit do tohoto místa, které leží uprostřed. Tím, že budeš registrovat své nerovnovážné stavy, uplatníš zákon rovnováhy.

Rovnováha

Ať už děláme cokoli, můžeme to přehnat, anebo to dělat nedostatečně, a pokud se kyvadlo našeho života či zvyků vychýlí příliš daleko do jedné strany, nevyhnutelně se vzápětí musí zhoupnout na stranu protější.

Každý má svět, který si zaslouží

Tenhle text Alessandra Baricca ke mě přišel v době, kdy se mě hodně dotýkal. Jedno mě naučil - každý považuje za štěstí něco jinýho... V životě k nám mockrát přijde někdo, kdo nám bude tvrdit, že naše štěstí je jinde. A pro nás je důležitý si položit otázku: má tenhle člověk skutečně pravdu? A pokud ne, bít se za svůj postoj... To, co nám může připadat jako zbytečnost, pro jiného může být smyslem.


Každej má svět, který si zaslouží. Já jsem možná pochopil, že ten můj je tady. Je na něm divné, že je normální. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Ale možná právě proto je mi tu dobře. V Quinnipaku máš v očích nekonečno. Tady, když se skutečně zadíváš do dálky, díváš se do očí svého syna. A to je jiné.
Tady se žije v závětří. Ale není to nic, co by si zasloužilo pohrdání. Je to krásné. A pak, kdo řekl, že se musí za každou cenu žít na ráně, neustálé naklonění na římse věcí, a hledat nemožné, slídit po všelijakých zadních vrátkách jak pláchnout ze skutečnosti? To je vážně povinné být výjimeční?
Já nevím. Ale tisknu si k sobě tenhle svůj život a za nic se nestydím. V lidech je nesmírná vznešenost, když na sobě nosí své strachy, bez fixlování jako medaile vlastní průměrnosti. A já jsem jedním z nich.
Spolu s tebou jsme se dívali na nekonečno. Ale tady nekonečno není. A tak se díváme na věci a to nám stačí. Čas od času, v těch nejpřekvapivějších chvílích, jsme šťastní.

Světlo

Nemusím přece věřit v slunce, abych se mohla těšit z tepla, jež mi dává ranní světlo! To světlo je prostě nade všechny pochyby.

Dokud...

Budeme tak spolu sedět,
hora a já,
dokud ta hora horou zůstane.

Li Po

Pomoc

Lidi nemůžeme naučit ničemu,
dá se jim pouze pomoci,
aby všechno objevili ve svém nitru.

G. Galilei

Setkávání

Zas si přišla múza pokecat:-)

Jsem plná štěstí, co prodýchává si cestu mojí duší a s neobyčejnou lehkostí ničí všechny ty obavy a strachy, s kterými za tebou jsem jela. A teď, v týhle chvíli, jež je vším, co doopravdy mám - Tvá přítomnost, Tvůj život a smích. Nejdřív ta rozpačitost, co když v Tvých očích nenajdu to, co jsem před rokem opustila? Jenže v Tvý náruči nenašla jsem jen Tebe - stejnou jako dřív, nacházím světlo a všechny odpovědi a sílu jít po svojí cestě. Při loučení říkáš mi: Žij... A já pro všechno na světě přísahám, že začnu Být... Pro všechny ty příběhy, co na světě mám...Sebe u Tebe jako Tebe ve mně. Jak jsem do dnešního dne mohla dýchat? Všechno opustit - a znovu nalézt. Ztratit - a znovu vytvořit. A setkávání je to, co mě ponese dál, citím se tolik šťastná, že všechno, co dnes večer zmůžu, je dívat se na zmáčenou oblohu a plakat nadějí... Mám tolik cest v sobě, tolik si toho nesu, snad stačím tu krásu si uchovat...

Sklo

Je to kouzlo skla... Chránit a přitom neuvěznit...být uvnitř nějakého místa a moci se dívat kamkoli, mít střechu a vidět oblohu...cítit se uvnitř a cítit se venku, současně...vychytralost, nic jiného, než vychytralost. Když chcete nějakou věc, ale máte z ní strach, nezbývá vám, než dát doprostřed sklo...mezi vás a tu věc...budete moct přijít blizoučko k ní, a přesto zůstanete v bezpečí....Není za tím nic jiného...já dávám kousky světa pod sklo, protože to je způsob, jak se zachránit...utíkají se tam schovat touhy, tam dovnitř...nádherná a průhledná nora...Vy to chápete, tohle všechno?

Mír

Člověk ráno vstane, udělá, co udělat má, a pak jde večer spát. A teď nastávají dvě možnosti: buď je v míru sám se sebou a spí, nebo není v míru sám se sebou, a tak nespí. Chápeš?

Vyhnancem...

...právě takhle tě život obalamutí. Chytí si tě, když tvá duše ještě podřimuje, a zaseje do tebe nějaký obraz, nebo pach nebo zvuk, kterého už se pak nikdy nezbavíš. A který byl štěstím. To zjistíš až potom, když už je příliš pozdě. Když už jsi navždy vyhnancem: na tisíce kilometrů daleko od toho obrazu, od toho zvuku, od toho pachu.

Zázraky

Každý den nám Bůh dává stejně jako sluneční jas i okamžik, kdy je možné změnit všechno, co nás činí nešťastnými. Ten kouzelný okamžik nastává, když "ano" a "ne" mohou změnit celou naši existenci. Každý den zkoušíme předstírat, že jsme si toho okamžiku nevšimli, že neexistuje, že dnešek je stejný jako včerejšek a zítra to bude zase totéž. Ale každý, kdo se na svůj den pořádně soustředí, může ten tajemný okamžik objevit. Může se skrývat ve chvíli, kdy ráno stčíme klíč do dveří, nebo v tichu, které zavládne po večeři, v tisíci a jedné noci, které nám připadají stejné. Ale k těmto okamžikům dochází. Jsou to chvíle, kdy k nám proudí veškerá síla hvězd a umožňuje nám dělat zázraky.

Štěstí

Štěstí je jen způsob, jak se dívat kolem sebe...

Hrozba

Hrozba nemusí vyprovokovat reakci,
pokud se jí nikdo nezabývá.

NESNAŽ SE BÝT ODVÁŽNÝ, KDYŽ STAČÍ BÝT INTELIGENTNÍ.

Proč bojujeme

Je lepší prohrát několik bitev v boji za své sny,
než se nechat porazit, aniž bychom věděli, proč bojujeme.

Já sám...

V noci někdy bojovník světla nemá kde spát, jindy trpí nespavostí.
"Patří to k věci," uvažuje.
"Já sám jsem se rozhodl, že tudy půjdu."

Bezpečí

Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí.

Svoboda

Lidé jsou pány svých osudů. Mají svobodu dělat chyby. Mají svobodu uprchnout před vším, po čem touží, dokonce i před tím, co jim život tak velkoryse předkládá.

Proč

Nepotřebujeme vědět "jak" nebo "kam", ale existuje jedna otázka, kterou bychom si měli položit pokaždé, když s něčím začínáme: "Proč to dělám?"

Jak jít vpřed

Jakmile není možné se vrátit, musíme se starat jen o to, jak jít nejlépe vpřed.

Ovládání se

V životě nastávají chvíle, kdy jediná možnost je přestat se ovládat.

Člověk pozná...

Každý člověk zná rozsah vlastního utrpení a pozná i to, když jeho život naprosto postrádá smysl.

Bůh soudí strom podle ovoce, ne podle kořenů.

Není obtížné si znovu vybudovat život. Stačí si jen uvědomit, že máme stejnou sílu jako předtím, a využít ji pro své dobro.

Naprostá jistota

Na tomhle světě je vždycky jeden člověk, který na druhého čeká, ať už uprostřed pouště, nebo ve velkém městě. A když se tito dva lidé sejdou a jejich oči se střetnou, minulost i budoucnost pozbude významu a zůstane jenom tenhle okamžik naprosté jistoty.

Minulost

Vždycky je důležité poznat, že něco dospělo ke konci. Uzavírání kruhů, zavírání dveří, dopsání kapitol - nezáleží na tom, jak to nazvete. Záleží na tom, abychom dokázali nechat za sebou v minulosti ty životní epizody, které už skončily.
Buď jako gejzír, který překypuje, ne jako kašna, která zadržuje vodu.

Nikdy se nechovej povýšeně k poníženým a nikdy se nechovej poníženě k povýšeným.

Vlastnění

Teď jsem přesvědčená, že člověk nemůže nikoho ztratit, protože nemůže nikoho vlastnit. To je zkušenost, kterou vám poskytne svoboda: můžete mít ty nejdůležitější věci na světě, aniž byste je museli vlastnit.

Znovu stvořit..

Nejde o to směřovat svou naději do budoucna.
Jde o to znovu stvořit vlastní minulost.

Příznaky

Prvním příznakem toho, že zabíjíme naše sny, je nedostatek času.
Druhým příznakem, že naše sny jsou mrtvé, je jistota.
Třetím příznakem smrti našich snů je smíření.

Bitvy

Všechny bitvy v životě slouží k tomu, aby nás něčemu naučily
- dokonce i ty, které prohráváme.

Projev P.C.

Projev Paula Coelha při převzetí ceny brazilské literární akademie:

Jaká je to síla, která nás odvrací od pohodlí známého a nutí nás přijímat nové výzvy, i když víme, že všechna sláva tohoto světa je tak pomíjivá? Věřím, že tento impuls můžeme nazývat hledáním smyslu života. Po mnoho letech hledání definitivní odpovědi na tuto otázku v knihách, výtvarném umění a ve vědě, kdy jsem kráčel jak po bezpečných stezkách, tak i po těch riskantních, jsem získal množství odpovědí. Dospěl jsem k přesvědčení, že v tomto životě se definitivní odpovědi nedočkáme - ale že nakonec, v okamžiku, kdy staneme před tváří Stvořitele, pochopíme všechny příležitosti, které nám život nabízel.

Sny

Člověk si spřádá sny, jsou jen tvoje, intimní, ale život si pak s tebou na ně nechce hrát a rozebere ti je, stačí jediný okamžik, jedivá věta a všechno se rozpadne.