Strach

Nech na sebe dolehnout svůj strach, vyzvi ho, ať si na tebe troufne, a zatrhni mu to, jakmile se o to pokusí. Když to neuděláš, bude se sám od sebe rozmnožovat, bude se rozrůstat jak houby po dešti, až tě docela obklopí a zatarasí ti cestu k životu, jaký si přeješ. Každá změna, které se obáváš, je nafouklá bublina, která jen vypadá jako samo peklo.

Cesta

Je důležité znát směr, ale ještě důležitější je nebát se jet.

Nic nebolí

Tak vidíš jak to je... Kde se v tobě bere ta touha vidět mě z louže pít..? Zůstala mezi náma jen koncová světla odjíždějících vlaků. Ve vzduchu je ticho, jen občas je slyšet, jak na studenou zem dopadají sněhový vločky. A chvíli mě to posvátno ovládne. Položím si hlavu do tvých dlaní a budu ti vyprávět o všech těch příbězích a světech, co mi každej den před spaním krouží hlavou. Jak mi zběsilou silou rotujou v hlavě... A budu chtít znát i tvoje příběhy, tvůj život, tvý rány...

Máš pravdu o všem, co na mě křičíš... Že nemám sílu změny. A trestám se za to víc, než jak mě trestaj tvoje slova, tvoje odchody, tvoje ticho...

Možná se jen trestám málo...

Kde má člověk hledat impuls... Co jím může být? Aby vyběhl z kolejí.. A co ho tam drží? Jakou cenu má tahle prokletá stereotypnost spokojenosti?

Ano, ráno se vzbudím, podívám se na film, vyjdu do práce, prokleju se, že jsem třeba nešla ven něco fotit, zalezu do práce a večer se seberu a půjdu domů. Podívám se kolem sebe, něco ve mě se na chvíli vzbouří a pomyslí na všechny ty cesty, který by nemusely vést tudy, kudy ty včerejší... Ale vydám se zase stejnou cestou. Unavená si lehnu do postele a budu litovat, že den skončil.

Ale dnes ne...Dnes se ponořím do horký vody... a ty červený hadi, co se proháněj pod vodou mi jsou nějak povědomý... stahujou to bílý tělo pod hladinu.

Klid

Klid nikdy nenajdeš tím, že se vyhneš životu.

Táta

Velká rodina může držet pohromadě navěky věkův, ale musí mít tátu, který je svorníkem. Nemluvím o diktatuře, ale jednotícím principu. Dokonce ani nemusí být fyzicky přítomen, ale ve vzduchu musí zůstat pocit jeho osoby.

Pocit domova

"Vím, že až mi bude nejhůř, nemusím chodit daleko. Jen sto, dvě stě metrů, pár kilometrů a mám se na koho obrátit. Když si nabiju hubu, někdo mě obváže, dá polévku, nechá vyspat. To je pocit domova. "

Hloub

Hloub a hloub... Až tě voda udrží sama.

Místo

Možná že ještě důležitější místo než to, v němž jsme se narodili, je místo, ve kterém poprvé otevřeme oči tak, že spatříme svět.

Ty...

A tak jsi se vrátil... Možná jen náhodou jsi šel kolem. Neboj se, vím moc dobře, kdo jsi.. Ačkoli tě nevítám, ačkoli nemám na tváři ten úsměv, co vždycky. Konec záchvěvů.
Jen na okamžik se zadívám sobě dovniř.. Všechny ty zdánlivý maličkosti, za který by člověk v nějaký čas dal cokoli, co má. Všechny ty "zbytečnosti" - zaseklý háčkama v mojí hlavě. Jistě, že si vzpomínám.. Na sníh na Tvých vlasech, na ty dvě barvy, co se ti proháněj v očích.. Dokážu si velmi jasně vybavit Tvůj smích, co ve mě vždycky rozbil všechny pochybnosti. Znám všechny kresby našich stínů ve Tvém pokoji. I všechny ty slova a doteky, když jsi mě chtěl mít co nejblíž. Jak dobře nám bylo, když se Ti to podařilo.
Tak vidíš, zase pláču...Možná se mi chvíli bude chtít říct: Pojď, zkusíme to spolu znovu... Zboříme bariéry, nakreslíme nové obrazy na Tvých zdech naším milováním..
Jenže pak si vzpomenu naa Tvý způsoby odchodů a cítím se najednou v tomhle světě cizí a prázdná. Poznáním se obraz Tvý osobnosti dotvořil.
A s tím obrazem se náš příběh nemůže už vyprávět dál...

Já se nebojím...

Smrti já se vůbec nebojím.
Akorát mě štve, že je to na furt.

Jak je lásce vlastní...

Utrpení plyne z našeho očekávání, že druzí nás budou milovat tak, jak si představujeme, a ne tak, jak je lásce vlastní - volně.

Ve stepi...

Ve stepi vždycky popisují nebe modře, i když je šedivé, protože vědí, že nad mraky je modré pořád.

Síla energie

Až do konce života pak budeme říkat, že tu či onu osobu nebo věc milujeme, ale ve skutečnosti budeme trpět, protože místo abychom přijali sílu té energie, budeme se jí pokoušet oslabit, aby se vešla do světa, v němž podle svých představ žijeme.

Odvaha

"Máš odvahu."
"Ne, mám strach. Ale nemám na vybranou."

Co tě teď přivede zpět..?

Tak si pojď prohlídnout ty kontury mýho rozhodnutí blíž... Jsem ochotná rozbít všechny světy v sobě vytvořené, jsem ochotná změnit Cesty, vytyčit jiné cíle, stvořit nové hvězdy...
Rozbila jsem obraz, v kterém nezůstal žádný život. Nic uvnitř nedýchalo. Nic se nerodilo, nic nerostlo. Možná přijde čas, kdy budu muset čelit obvinění, jak sobecky jsem se zachovala. Ale byl to jediný způsob, jak se Ti přiblížit - vše opustit. Abych znovu mohla cítit, že ve mě je znovu ta úrodná půda, že jsem připravená čelit zkušenostem a přijímat. Teď tu stojím a cítím se úplně nahá, oproštěná od všeho, volná...
Nemít nic a přesto se cítit jak nejbohatší? Čím se všechny věci stanou, když jednou v životě nemáme vůbec nic? Kam se posunou hodnoty..? Tohle je všechno, kam máme směřovat. K prostotě, k jednoduchosti, k pokoře.
Máš jen sebe.
Nic se k tobě nepoutá.
Můžeš odejít.

A i já teď půjdu kam chci, bez jakýchkoli zklamání a myšlenek, co všechno tady zanechávám. Všechno, co potřebuji, mám v sobě. A můj život dnes plyne jak čistá bystřina horami...
Dýchám.

Věrnost

Co je to věrnost? Pocit, že mám tělo a duši, jež mi nepatří?

Vstřícnost

K tomu, abych jí mohl vyjít vstříc, musím nejprve vyjít vstříc sám sobě.

Svoboda II.

Svoboda není zbavit se závazků, nýbrž schopnost zvolit si to, co je pro mě nejlepší - a tento závazek přijmout.

Život

Život má jen ten smysl, který mu dáme.

Alkohol

Alkohol ti nedá odpověď. Jen ti pomůže zapomenout na otázku.

Vzpomínka...

Kéž by to ta osoba četla...

Ta tvoje záplava zlatavejch vlasů, jak podzim, brázdí dnes moje ulice. Vzpomínky na Tvoje světlo plní můj papír hromadou slov. Vracím se do našich večerů, schovaná ve Tvých pocitech jak v pavučině. A vracím se do tmy, kde držení Tvé ruky bylo to jediné, čeho jsem se odvážila zachytit. Učení milovat, učení života, smyslu, duše.. mi přineslo poznání paradoxu mýho jednání.
A nechci si přiznat důsledky týhle doby, kdy nemáme spolu už být. Moje Cesta se mění.. Ale takhle to nemělo být, proč hodiny snění nás dvou nic nemění... Našla jsem sebe u Tebe. A kam s tím teď mám jít...? Má rozhodnutí oslabují ve mně všechno, cos mě učila. Říkalas, že spolu budeme v myšlenkách, že jen tak zůstanou ty barvy kolem nás. Jenže oni slábnou a já nechci hledat někoho jakos byla Ty. To je jak probouzet člověka, kterým jsem vedle Tebe byla...
Moje slova nic neznamenají, smysl se stal rozmazaným bodem.
Jsi pryč.
Jsem sama...

Měj na paměti

Až do konce života měj na paměti vše dobré, co vzešlo z obtíží. Je to důkaz tvých schopností.

Tvořivost

Tvořiví můžete být, jedině když se projevujete jako individualita, nemůžete být tvořiví jako součást davu. Davová psychologie není tvořivá, je únavná.

Jít do neznáma

Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.

Být starý...

Být starý znamená plný sebe sama.

Ne silou...

Kapka kutá kámen - ne silou, ale častým padáním.

První schod

Na první schod vystup s vírou. Nemusíš vidět celé schodiště. Prostě jen vystup na první schod.

Svět, který nosíme

Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.

Jako horská dráha

Netušim, kdo to řekl, ale docela mě to pobavilo.. Zároveň je to celkem vystihující popis..":-)

"Ten vztah, to byla horská dráha. Nahoru, dolů. Zpočátku vzrušující, ale po delší době by člověk zvracel."

Když opravdu miluješ...

Když opravdu miluješ, neotáčíš se zády, neházíš vše za hlavu.
Navrhuješ řešení.

Po čem toužíte víc?

Láska v tom nejvyšším slova smyslu je jediná věc, kterou si s sebou vždycky můžete odnést - v srdci. V určitém okamžiku stejně ztratíte všechno ostatní. Do ohně můžete hodit všechno, co chcete. Jestli chcete něco víc, než lásku, ať už je to cokoli, musí to pryč. To je doopravdy zajímavá myšlenka: po kterých věcech toužíte víc, než po lásce?

Bolest jako důkaz života

I když se člověk ocitne v nepříjemné a rozčilující situaci, pokud je naživu a je bdělý, vždycky může najít nějakou perspektivu, bolest je důkazem života, protože člověku připomíná, že některé věci v životě nejsou v pořádku. Člověk by měl být vděčný a rád, že je tolik věcí, kvůli kterým se dá žít.

Jsou chvíle...

Jsou chvíle, kdy se smích změní v chichotání, když balonky na večírku začnou praskat, vy jste poslední člověk, který stojí na nohou, a říkáte si, že jste měli odejít před hodinou.

Michael Hutchence

"Věděl jsem, že kdyby Michael počkal ještě půl hodiny, dostal by se z toho. O tom to je. V tu chvíli prostě nevěříte, že se z toho dostanete. Myslíte si, že ta temnota, která vás obklopuje, nikdy neskončí. Ale ona pomine."

Bono o Michaelovi H.

Skutečná hranice

Skutečná hranice je v lidských srdcích a myslích a nejobtížnější je překonat právě ji.

Ovce

Kristus popsal své shromážděné následovníky jako ovce a já si myslím, že pro lidstvo je to jedno z nejlepších přirovnání. Pozorovali jste někdy stádo ovcí? Nikdo je nevede. Ovce mění směr zdánlivě nelogicky. Líbí se mi představa, že si lidé myslí, že jsou strůjci svého osudu, přes veškerý pokrok a osvícenost se domnívám, že pořád jenom klopýtáme. Člověk má v sobě určitou smělost a považuje se za střed vesmíru. Ptám se sám sebe ne na to, jestli my věříme v Boha, ale jestli Bůh věří v nás.

Bono

Vzácnost

Nikdy nezapomenu na to, jak mě Adam viděl, jak držím kolem krku nějakou začínající hvězdičku, a řekl mi: "Je to zábava. Je vzrušující milovat se s někým, koho neznáš. Nenech si nikdy navyládat, že to tak není. Poznávat někoho je velký dobrodružství. A i když zamilovat se je vzácnost, ještě větší vzácnost je skutečná láska : Chtěl bych pro tebe umřít, lásko, budu s tebou, když ti bude špatně a když budeš slabá. To je opravdová vzácnost. Všechny ty různý a neobyčejný ženy, který mám, bych vyměnil za to, co máš ty." Vzpomínám si, jak mi to Adam řekl. A kdybych měl říct jediný důvod, proč mi Adam šel za svědka na mojí svatbě, tak to byl tenhle rozhovor.

Heroin

"Když někoho vidíte na pódiu plného života, a potom zůstane ležet v nemocnici se selháním ledvin, je těžký uvěřit, že je to stejný člověk. Bylo těžký cítit se v jeho přítomnosti klidně. Obklopovala ho nějaká temnota, jinak to neumím popsat. Byl to heroin."

Adam Clayton o Philu Lynottovi

Agresivita

"Pokusil jsem se napsat příběh z pohledu zabijáka, ale pokud tomu chcete doopravdy porozumět, musíte se dostat pod kůži své vlastní temnotě a poznat násilí, které se skrývá v každém z nás. Když jsem zahnaný do kouta, umím být velice agresivní."

B. Vox

Improvizace

Když zkusíte rozpitvat improvizaci a potom ji složit znovu, můžeje ji snadno zabít.

Adam Clayton

Tíha očekávání

Když člověk vyjde na pódium a počítá s tím, že zvedne střechu, ale najednou zjistí, že to nedokáže.. Tíha očekávání ji drží při zemi. Kouzlo bylo pryč, neviděli jsme žádný hvězdy, vesmír, mléčná dráha, všechny ty vznešené a vzdálené myšlenky, které nám dávaly sílu, byly toho večera pryč.

Rada L. Reeda

Rada od Lou Reeda pro Bona Voxe při otázce ohledně psaní textů...

NEBOJ SE ROZBÍT RÝM

Zvolit si cestu

Zvolit si cestu znamená jiné cesty opustit.

Nikdy...

Nikdy neprší z celého stromu!

Prší...

Někdy prší na spravedlivé. Tomu věřím. Někdy prší na nespravedlivé. I tomu věřím. Ale já taky věřím tomu, že někdy prostě jenom prší. A nijak s tím nesouvisejí Bůh, spravedlnost ani víra.

Opravdu...

Opravdu nemusíš nic být,
a nemusíš nic dělat.
Opravdu nemusíš nic mít.
A nemusíš nic vědět.
Opravdu se nemusíš něčím stát.
Ale. Je užitečné pochopit,
že oheň pálí, a že když prší,
tak je hlína mokrá...

Foljamakis

Vzlétneš

Někdy se vzbudíš.
Někdy tě pád zabije.
A někdy, když padáš,
vzlétneš...

Neil Gaiman

Už nikdy nebudu takový..

Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.

Opuštěnost

Opuštěnost hledá druha a neptá se, kdo to je. Kdo to dělá, nebyl nikdy opuštěný, ale jenom sám...

Remarque

Lpění na životě

Někdy se člověk musí vzdát toho, co miluje, aby to měl doopravdy. Je to jako když Abrahám čeká celý život na narození syna a Bůh mu potom řekne, aby šel a Izáka obětoval. Je to jeden z nejšílenějších biblických příběhů. Kristus říká: "Ten, kdo miluje svůj život, jej ztratí." Vyplývá z toho, že když chcete doopravdy žít, nesmíte příliš lpět na životě.

Síla

Někdy je síla v tom, co člověk nezná...

Podle hvězd..

Na načase, abychom kormidlovali podle hvězd, a ne podle světel projíždějících lodí.

Omar Bradley

Ze záporu klad

Povahu člověk nezmění jenom tak, chce to svůj čas. Jedním z úžasných přerodů v duchovním životě člověka není to, že se zbaví svých vad, ale že postupem času začnou pracovat pro něj. Ze záporu se stane klad.

Šance

Teď máme šanci držet se pevně toho, co je, ne toho, jak to vypadá.

Kolik vynakládáme za válku?

Když jsem někdy v minulosti viděla v novinách fotku, jak někoho policie bije, měla jsem za to, že musel určitě udělat něco strašného. Onoho večera jsem se dozvěděla, že jediná strašná věc, kterou stačí udělat, je nesouhlasit s vládou. Oni chtěli válku, my ne.
Válka. Utratili jsme tolik peněz za zabíjení a ničení! Omlouváme to tím, že to nazýváme obrana, rozšiřujeme strach a nenávist vůči jiným lidem, vůči zemím, které nemáme rádi. Když chtějí vládu, se kterou nesouhlasíme, a když jsou dost slabí, rozmáčkneme je. Sebeurčení je na naší straně, ne na jejich.
O čem tohle vypovídá? Kolik peněz věnujeme na laskavost a porozumění vůči druhým lidem? Kolik utratíme za mír?
Polovinu toho, kolik vynakládáme za válku?

Má tmavá noc..

Ty mě toho zbav,
všech těch tmavejch skvr na duši..
všech těch očekávání..
Ty mě toho zbav,
srdce, co ve mně tepe,
rány co se dnes rozevíraj -
mojí vinou, mým (s)vědomím.
Zbav mě pocitů a touhy
a všeho, co ve mně víří čas.
Zbav mě vědomí,
že jsem jen další, další, další...
S tebou si sednu do rohu
a zapomenu na vše,
na něho, na sebe..
Na ta slova,
který dnes večer stanou se
pouhopouhou vyvrhnutou lží.
Ty mi pomoz,
vezmi mě do klidu,
utěš mě.
Zbav mě života!

Šťastnější...

Během toho všeho, během těch těžkách dnů nabitých stresem tak, jakt o ani jeden z nás ještě nezažil, jsme si všimli té nejpodivnější věci... Byli jsme spolu stále šťastnější.

Absurdita

Jednou za čas je nějaká absurdní odpověď jediná správná...

Věci

Nezáleží na věcech...
Záleží na významu těch věcí.

Životní druhové

Byla věta, že musím být chvíli sám, pilulkou, o níž jsem věděl, že ji nespolkne? Byl by to zbabělý způsob, jak to ukončit? Mohou se životní druhové setkat a pak se navždy rozdělit?

Život jako plachetnice

Cítil jsem, jak se život s touto ženou plný štěstí a zázraků, plný učení a radosti láme, obrací a odplouvá jako obrovská plachetnice, jednou sebou zatřese, pak zase pluje a bledne, bledne, bledne...

Její zdi

Dokonce i ve tmě jsem viděl, jak se její zdi zdvihají ze země a nechávají mě mimo...

podstata Lásky

Tohle je pro mě podstata Lásky... :

NIKDY NEBUDU STÁT MEZI TEBOU A TÍM, CO SI PŘEJEŠ.

Vetřelec

Kdyby se mezi nás probojoval nějaký vetřelec a snažil se nás rozdělit, stiskli bychom zuby a vyrazili z něho duši.
Tohle je ale něco jiného. Tím vetřelcem jsem já...

Zvědavost

"Ty sis myslel, že by ses nikdy nemohl bavit se ženou, která nelétá. Já jsem si neuměla představit, že bych trávila čas s mužem, který nemá rád hudbu. Třeba ani není tak důležité, aby byli lidé stejní, spíš aby byli zvědaví. Jelikož jsme jiní, můžeme se radovat z výměny světů, můžeme předávat své lásky a vzrušení tomu druhému."

Učení

To, že naše milostná aféra nepřetrvala, neznamená, že selhala. Myslím, že jsme si z ní odnesli to, co jsme se potřebovali naučit.

Rozbřesk

Rozbřesk je plný míru, průzračná modrá zesílená dnem. Jako je to u štěstí. Modrá...modřejší...nejmodřejší. Bílé obláčky rozkoše, radost z plynutí. Dokud nás soumrak nezahalí do měkké růžové a my se nespojíme ve vášnivém červeném "nashledanou". Pozemská duše a Kosmická duše, překypující krásou. Když přejde noc, usměje se dětský měsíc z okraje temnoty, já se zasměji na něj a pomyslím si: Někde na druhém konci světa je Tvá obloha, naplněna stejným zlatým smíchem a já doufám, že vy, třpytivé modré oči, jste viděly a slyšely... Takže jsme my tři nějak spojeni ve své radosti, každý ve svém prostoru, spolu, ač rozděleni, vzdálenost bezvýznamná...

A já spím
ve světě
plném úsměvů...

"Rozhlédni se kolem sebe. Je to, co vidíš, způsob života, který si nejvíc ze všeho přeješ?"
"Jsem strašně sám..."

Druhé já

Koutkem oka jsem zahlédl nějaký pohyb a vyskočil jsem - mé další já, na které jsem zapomněl: opancéřované, chráněné a právě nyní také znechucené. Měl jsem pocit jako kdybych se právě vrátil z procházky po louce, sedmikrásky ve vlasech, kapsy prázdné po kouscích jablek a cukru rozdaných zvěři a doma našel vyzbrojeného bojovníka, jak mě chladně očekává.

Válka

Představme si, že je válka... A nikdo se jí neúčastní.

Co má být?

Kdyby ti někdo slíbil, že ti dá milion prskavek, když přejdeš ulici, ale prskavky by pro tebe neměly žádnou hodnotu, šel bys? I kdyby ti slíbili sto milionů prskavek, co má být?