Včerejšek

Nečekej naučení od jiných lidí, od slov posvátných knich, od principů osvícení. Zrodili jsme se ráno a večer umíráme. Ten, koho jsme poznali včera, už s námi dnes není.

Nezranitelnost

"Bojovník ve stylu aikido je nezranitelný, protože s ničím nezápasí."

Laskavost

Čím je člověk starší, tím více si uvědomuje, že laskavost je synonymem štěstí.

Neotročení

Pokud si pěstujeme prostotu a jsme schopni prohlédnout jalové přísliby nahromaděného majetku, můžeme, jak říkají sófijci, "být na světě, ale přitom mu neotročit".

Okamžik

S jistotou neexistuje nic jiného než jediný smysl současného okamžiku. Život člověkaje řetězcem okamžiků. Když plně chápeme tenhle okamžik, není třeba dělat cokoli jiného a za čímkoli jiným se honit.

Jeden muž strávil většinu života hledáním světla, energie a ducha. Uplynula řada leta muž pocítil, že se jeho dlouhá pouť chýlí ke konci, a tu došel k posváné hoře, jejíž temeno sahalo až do oblak. Po dlouhém a úmorném výstupu na vrchol muž rozpřáhl paže a vykřikl: "Naplň mě spoustou světla, energie a ducha!"

Mraky se rozestoupily a z nich zahřměl hlas:"Já tě naplňuju furt, jenže ty jsi věčně děravej!"

Jeden den

NAUČ SE, JAKOU CENU MÁ JEDEN DEN - A NAUČ TOMU I OSTATNÍ.

Podstata

Ticho je uměním bojovníka a meditace je jeho mečem. Bojovník jím rozseká svou mysl na cucky, proseká se myšlenkami a odhalí, že jim chybí podstata.

Kam dopadne?

V osobním a profesionálním životě se ze všech sil snažím pracovat v souladu s cílem, který jsem si stanovil. Ale jakmile zamířím na terč a vypustím šíp,můžu už jenom se zájmem čekat, kam dopadne.

Myšlenky

Jedna z lekcí, kterou jsem si osvojoval skutečně obtížně, spočívala v tom, že jsem musel pochopit, že moje emocionální a duševní trýzeň nepochází z toho, co se děje, ale z mých myšlenek o tom, co se děje. 

"V životě jsem měl spoustu trampot, z nichž se většina nikdy nestala."

Mark Twain

?

Hledíme dovnitř, či ven?

Na bahno, nebo na hvězdy?

Zen

Při meditaci nad kapkou rosy jsem objevil tajemství moře.

Změna

 S následujícím moudrem se nejspíš popere v životě skoro každý... Lidi kolem nás budou občas zmatení z naší změny. Změny názoru, reakcí, čehokoli. Možná budou tak zmatení, že se začnou bránit proti naší změně ledasčím a ledasjak. Ale fakt, že stejně jako nás každodenní život neustále vnáší do nových situací a my musíme pořád reagovat...je jisté, že naše chování i myšlení postihne změna. Možná se setkáne s výčitkami... Vzpomínám si na něco podobného u sebe. Moje mysl vedená emocemi se tehdy zachovala naprosto špatně. Podlehla výčitkám, nahodila zpětný chod a zablokovala se proti jakýmkoli změnám. Výčitky jsem pak měla v sobě já. Ale je to naprosto přirozené, ža naše mysl se mění a vyvíjí. Vlastně je to docela příjemný pocit a bránit sami sobě ve vývoji se dřív nebo později obrátí proti nám... Užívejme si to:-)

Měníme se - musíme se měnit - a zabránit tomu nemůžeme o nic snáz než listy, jež nezabrání tomu, aby na podzim zežloutly a opadaly.

D.H.Lawrence

Život

Žádná suma znalostí nevyživí ani nepodpoří tvého ducha, nikdy ti nepřinese trvalé štěstí ani klid. Život chce víc než jen vědomosti - chce intenzívní cit a stálou energii. Jestli mají vědomosti k něčemu být, život požaduje, abys udělal to pravé.

"Fakta"

Všechna moje "fakta"nejsou nic jiného než domeček z karet, který vratce balancuje na kopuli říše dohadů a úžasu.

Kde jsi?

"Kde jsi?" opakoval tiše.
"Jsem tady."
"Kde je to, tady?"
"V téhle kanceláři, v téhle čerpací stanici!"Už mne ta hra přestávala bavit.
"Kde je tahle čerpací stanice?"
"V Berkley."
"Kde je Berkley?"
"V Kalifornii."
"Kde je Kalifornie?"
"Ve Spojených státech."
"Kde jsou Spojené státy?"
"Na pevnině, na jednomze světadílů na západní polokouli. Sokrajte, já..."
"Kde jsou světadíly?"
Povzdechl jsem si. "Na Zemi, ve sluneční soustavě... V Mléčné dráze..."
"A kde je vesmír?"
"Nevím - jak vám na tohle můžu odpovědět?"
"A právě o to jde. Nemůžeš na to odpovědět a já taky ne.O tomhle se nic neví. O tom, kde se nachází vesmír, nic nevíš, takže ani nevíš, kde jsi. Vlastně nevíš o ničem, kde to je, ani co to je ani jak to začalo být. Život je tajemství. Naše nevědomost je založena na tomhle pochopení. Tvoje pochopení je založeno na nevědomosti. A proto jsem legrační blázen, zatímco ty jsi vážný osel."

Myšlení

NAUČ SE MYSLET CELÝM TĚLEM.

Příklad

Příklad není to hlavní, čím ovlivňujeme ostatní - je to to jediné!
A.Schweitzer

Když najdete učitele, u nichž máte pocit, že vyhovují vašim potřebám, bedlivě naslouchejte, ale ještě pozorněji pozorujte - neboťjejich příklad budemít vždycky ještě větší význam nežli jejich slova.

D.Millman 

 

Myšlenky

- Když vyjádříš nějakou myšlenku, dáš jí řád, který ona původně nevlastní. Nějakým způsobem jí musíš dát koherentní a syntetickou a ostatním srozumitelnou podobu. Dokud si jí jen myslíš, můžeš zůstat oním nádherným bordelem, jímž je. Avšak když se rozhodneš ji vyjádřit, začneš něco vyřazovat, jinou část se snažíš shrnout,, zjednodušuješ to a krátíš ono, všechno uspořádáváš a přitom se tomu snažíš dát jistou logiku: chvíli na tom pracuješ a nakonec máš něco, co lidé mohou pochopit. „Jasnou a zřetelnou“ myšlenku. Ze začátku se snažíš dělat věci pořádně: snažíš se toho moc nezahodit, chtěl bys zachránit celou nekonečnost myšlenky, kterou jsi měl v hlavě. Zkoušíš to. Ale oni ti nedopřejí času, tlačí se na tebe, chtějí pochopit, útočí na tebe.
- Kdo oni?
- Ostatní, všichni ostatní.
- Například?
- Lidé. Lidé. Ty vyjádříš nějakou myšlenku a jsou tam nějací lidé, kteří tě poslouchají. A chtějí pochopit. A nebo ještě něco horšího, chtějí vědět, jestli je správná, nebo mylná. Je to hotová perverze.
- A co by měli dělat? Vyslechnout si tě a konec?
- Nevím, co by měli dělat, ale vím, co dělají, a pro tebe, který jsi měl nějakou myšlenku, a teď se jí tam snažíš vyjádřit, je to jako osobní útok. V úctyhodné rychlosti myslíš pouze na to, jak ji učinit co možná nejkompaktnější a nejsilnější, abys odrazil ten útok, aby z toho tvá myšlenka vyvázla se zdravou kůží, a použiješ veškerou svou inteligenci, abys z ní udělal nedotknutelný stroj, a čím lépe se ti to daří, tím méně si uvědomuješ, že to, co právě děláš, to, co v oné chvíli doopravdy děláš, je, že ztrácíš spojení, kousek po kousku, ale v úctyhodné rychlosti, s původem své myšlenky, s nádherným, instinktivním, nekonečným bincem, který byl tvou myšlenkou, a to všechno je za tím jediným a bídným účelem ji vyjádřit, což znamená upevnit ji nějakým způsobem dostatečně silným a koherentním a rafinovaným na to, aby odolala vlně náporu okolního světa, námitkám lidí, tupým obličejům těch, kteří ji dobře nepochopili.

Daleko...

 

Je to divné. Člověk se vydává hledat neuvěřitelné titěrnosti, aby se nechal odvézt daleko, a pak je drží u sebe s takovou láskou, že to daleko dříve či později začne být daleko i od nich.

 

 

Všechno by bylo jednodušší...

Všechno by bylo jednodušší, kdyby ti nevštípili to, že se máš někam dostat, kdyby tě místo toho jen naučili, jak být šťastná a zůstat přitom nehybná. Všechny ty řeči o tvé cestě. Najít si svou cestu. A přitom jsme možná uzpůsobeni k životu na náměstí, nebo v nějakém veřejném parku, abychom se tam zastavili a nechali život ubíhat, možná, že jsme křižovatkami, svět potřebuje, abychom byli nehybní, byla by to pohroma, kdybychom jen odešli, v jistý moment, naší cestou, jakou cestou? Ostatní jsou cestami, já jsem náměstí, nevedu nikam, já jsem místo.

Pozornost

Větší pozornost jsem věnoval svým myšlenkám o světě místo světu samotnému...

Cesta

Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat.
Na těžkých nohou dám se vést akž k cestě větší, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.

Soutěžení

Jestliže vidíme sami sebe coby jednotlivce, pak dává soutěžení smysl: zlatou medaili či smlouvu o dílo může vyhrát jen jeden z nás. Ale pokud si uvědomujeme, že Země je živoucí stvoření a my všichni dohromady jsme buňkami jejího těla, začne nám soutěžení připadat poněkud podivné. Koneckonců naše ruce nesoutěží s našima nohama a naše játra nebojují se srdcem. Buddhisté chápou srovnávání jako určitou formu utrpení, protože soutěživá mysl nemá střed, pouze ví, jak si vedeme v porovnání s někým jiným. A v oblasti duchovního růstu přece nemá smysl porovnávat cvičení, učitele, či cesty, protože žádná cesta, žádný učitel není nejlepší - může jen v daný čas lépe vyhovovat danému jedinci.

Laskavost

Laskavost, kterou prokážete, vás pozdvihne a umožní vám vyjít ze sebe.

Koráb

Váš koráb se nemůže vrátit z plavby, když jste ho vůbec nevyslali na moře.

Před Ním

Až předstoupíme před něj,

Bůh se zeptá:

"Kde máš své rány?"

A my řekneme:

"Nemám žádné rány."

A Bůh se otáže:

"Copak se nenašlo nic,

zač by stálo bojovat?"

Jiný druh

V minutě, kdy se rozhodneš dělat to, co opravdu dělat chceš,  nastává život úplně jiného druhu.

Dvě věci

V životě musíme udělat jen dvě věci: Musíme umřít, a než umřeme, musíme žít.

Pro Johna

Jeden z mála textů, který mě zaujaly v knize Vzpomínky - John Lennon:


Jsem hudebník
Miluji hudbu
Je to moje bytí
Hudba mě definuje a stále se mění jako já
Hudba je pro mě posvátná
Přistupuji k ní s úctou a integritou
Jako k náboženství.
Učím se od hudebníků, které miluji,
Od těch, kterým záleží na tom, co hrají,
Co říkají,
Jak píseň může proniknout k jádru a rozechvět vaše bytí
Jak vás může text rozplakat,
Jak mohou akordy změnit svět.
To je pro mě John Lennon:
Hudebník, který hovoří k duši,
Který milovat svět,
Člověk, který stál za svými názory?
Hlas, jenž zpíval té části našeho bytí, která to potřebovala.
Děkuji Bohu za ducha, který žije skrze píseň a vzpomínky.
V dobách sucha je těžké najít inspiraci,
Ale s tak mnohostranným a vášnivým člověkem, jako byl Lennon,
Nebudeme nikdy postrádat verše,
Prózu,
Slovo,
Melodii,
Akord
Nebo píseň , která nám pomůže růst.
Miluji své náboženství.

Alicia Keys