Tak si pojď prohlídnout ty kontury mýho rozhodnutí blíž... Jsem ochotná rozbít všechny světy v sobě vytvořené, jsem ochotná změnit Cesty, vytyčit jiné cíle, stvořit nové hvězdy...
Rozbila jsem obraz, v kterém nezůstal žádný život. Nic uvnitř nedýchalo. Nic se nerodilo, nic nerostlo. Možná přijde čas, kdy budu muset čelit obvinění, jak sobecky jsem se zachovala. Ale byl to jediný způsob, jak se Ti přiblížit - vše opustit. Abych znovu mohla cítit, že ve mě je znovu ta úrodná půda, že jsem připravená čelit zkušenostem a přijímat. Teď tu stojím a cítím se úplně nahá, oproštěná od všeho, volná...
Nemít nic a přesto se cítit jak nejbohatší? Čím se všechny věci stanou, když jednou v životě nemáme vůbec nic? Kam se posunou hodnoty..? Tohle je všechno, kam máme směřovat. K prostotě, k jednoduchosti, k pokoře.
Máš jen sebe.
Nic se k tobě nepoutá.
Můžeš odejít.
A i já teď půjdu kam chci, bez jakýchkoli zklamání a myšlenek, co všechno tady zanechávám. Všechno, co potřebuji, mám v sobě. A můj život dnes plyne jak čistá bystřina horami...
Dýchám.
Žádné komentáře:
Okomentovat