Vyhnancem...

...právě takhle tě život obalamutí. Chytí si tě, když tvá duše ještě podřimuje, a zaseje do tebe nějaký obraz, nebo pach nebo zvuk, kterého už se pak nikdy nezbavíš. A který byl štěstím. To zjistíš až potom, když už je příliš pozdě. Když už jsi navždy vyhnancem: na tisíce kilometrů daleko od toho obrazu, od toho zvuku, od toho pachu.