Když umíme milovat stromy, je v tom tolik lidskosti, tolik nostalgie po našem prvotním okouzlení, tolik síly cítit se nepatrně v lůně přírody...ano, to je přesně ono: stromy a jejich nevšímavá majestátnost a láska, kterou k nim máme, nás učí na jednu stranu chápat, jací jsme směšní, neohrabaní paraziti, kteří se hemží na povrchu země, a na druhou stranu z nás dělají bytosti hodné života, protože jsme schopní rozpoznat krásu, která nám není nijak zavázána.
Žádné komentáře:
Okomentovat