Tak si zase pouštím "svoje" U2... V takovej den, kdy člověk přestavuje Cesty, po kterých jde... TY Cesty.. Životní, podstatný, důležitý.. Má v sobě určitý vědomí všech těch možností, který se na něj sesypou. A má taky strach opouštět ty Cesty zažitý. Bojí se ztráty jistoty, když cítit pevnou zem pod nohama znamená tak moc...
A když přijdeš domů a vidíš na mě, že zase přemýšlím, kudy se dát, do jaký míry svůj život změnit.. Ze všech stran probírám pro a proti. A někdy se nebráním slzám, když mám strach, že ztratím, co mám a už to nikdy, nikdy nedostanu zpět.
V noci mě hladíš po vlasech a šeptáš: "Už jsi přeci velká holka..."
A já vím, že na některý věci nemá věk vůbec žádný vliv...
Žádné komentáře:
Okomentovat