A pláču až teď, když vzpomínky náhle dostávají své barvy i zvuky. Ta radost, tebou provázená, do dětských her.
A pláču až teď, když dávno už tvá přítomnost tu není a všude odráží se od stěn poslední slova, co jsi mi řekl. Držel jsis svoji vlídnost, v největších bolestech, co držely tvé tělo v podivném příšeří.
A pláču až teď, když všechno neopakovatelným se stalo.
Až teď... když všechen smutek se s palčivou vzpomínkou v mý hlavě prohání. Často se mi o tobě zdá. Hodně se směješ. Vlajou ti bílé vlasy větrem. Jsi moc šťastný.
A já pokaždé po probuzení upínám všechno co mám k jedinému přání:
Bože ať je to pravda...
A pláču až teď, když dávno už tvá přítomnost tu není a všude odráží se od stěn poslední slova, co jsi mi řekl. Držel jsis svoji vlídnost, v největších bolestech, co držely tvé tělo v podivném příšeří.
A pláču až teď, když všechno neopakovatelným se stalo.
Až teď... když všechen smutek se s palčivou vzpomínkou v mý hlavě prohání. Často se mi o tobě zdá. Hodně se směješ. Vlajou ti bílé vlasy větrem. Jsi moc šťastný.
A já pokaždé po probuzení upínám všechno co mám k jedinému přání:
Žádné komentáře:
Okomentovat