Ležím tu nahá na čísi posteli a studenej vzduch si na mý tělo lehá. Tak odnes si mě do toho chladu, kde člověk člověkem není snad. Lhostejnost tahá za nitky a pohybuje mojí myslí, přec stojatou vodou zdá se teď být. Kapky vody mě rozpouští... Poslední možnost zůstat NAŽIVU.
Jenže pokojem náhle se hlasitý pláč rozléhá a všechny ty vytrhaný vlasy válej se mi v bytě. Jen se dívej... Opíjím se tu laciným vínem, u něhož dělám ty starý chyby, vždycky když do mýho života se vrátíš a chceš vytvořit ten dojem, žes nikdy neodešel. Ale já nespala... ani jedinou noc, co jsi byl pryč. Jak mám teď zapomenout, jak mám teď vytěsnit ty věty z mý hlavy. S kým jsi jen byl... Co tě nutí ode mě odcházet... A proč se vracíš...
Dnes ses zas přišel podívat... Jak jsem se celý ten čas měla. Dívám se někam za tebe přes okraj sklenky a snažím se vytušit někde svůj klid. Jakoby sama tvá přítomnost ho odpuzovala. Nepřichází...
"Každý ráno vstanu... každou noc jdu spát."
"Jsem rád, že je ti dobře."
"To ano..."
Žádné komentáře:
Okomentovat