Teď plná citu vedle Tebe stojím a jen si přeju držet Tvou dlaň pevně..a jistě. Zelené světlo zpod listů na Tvou tvář kreslí. Ta neschopnost nasytit se Tvých obrazů. Ten pocit v těle se mi rozpíná, nic dnes nezůstane stejné. Tvou přítomností. Žila jsem snad pro tenhle den, pro pár minut, kdy všechno co mám se na Tebe soustředí.
Dnes stavíme nové mosty, jiné boříme, navštívíme zapomenutá města, vytvoříme novou řeku.
Miluji... Jak větve přirostlé po celý čas k jednomu stromu.
Žádné komentáře:
Okomentovat