Na táborskej chat, a vůbec na chat obecně, chodím z toho důvodu, že při každým "vstoupit do místnosti" doufám, že mi bude dáno setkání a rozhovor s nějakou zvláštní, hlubokou osobou. Pár takových setkání jsem zažila a tyhle věty my poslal taky takový jeden poutník..:) On mě vlastně prvně přivedl na Bacha, pak už byla jen náhoda, že jsem první knihu dostala k narozeninám. Od tý doby můj život nabral zcela jinej směr a možná to byla Znamení a má Cesta..:)

- Víš po čem každý člověk touží? Abychom byli spokojeni sami se sebou a aby byl alespoň jeden blízký člověk spokojený s tím, jací jsme a bral nás tak.

- Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme každý kus druhého a podstatu druhého v sobě?

- Čemu se směješ? Změň jméno a ten příběh bude o tobě.

- S tím názorem člověka třeba nesouhlasíš, nelíbí se ti, ale zamýšlíš se nad tím proč... Necháš toho člověka být takového, jaký je...