Hledání Jaromíra Nohavici

Po přečtení knihy Hledání Jaromíra Nohavici jsem sem chtěla umístit alespoň tyhle dva odstavce. Za zmínku by určitě stálo daleko víc slov, ale musela bych se podělit o velkou míru jeho textů a slov. Ta kniha zvýšila moje mínění o něm. Jak veliký a chytrý je to člověk. Dokázal v tom všem zůstat obyčejným člověkem. Má v sobě velikost, fascinující vyjadřování emocí i situace, příběhů... Knihu Josefa Rauvolfa můžu jen doporučit. Cením si její objektivity, o kterou se autor snažil. A díky.

"Jak se ukazuje, tak v každém období lidí, kterým o něco jde, narazí a mají průšvihy. Ať jsou to vynálezci, výborní předsedové SSM, ekologové nebo folkoví zpěváci, to je jedno. Narážejí totiž hlavou do zdi, do zdi lidí, kteří jako by znali život jen z televizní obrazovky a ne z ulice. Nejsem proti obrazovce, jsem proti lenosti těchto lidí vidět, cítit a žít život skutečně takový, jaký je. Vždycky asi měli problémy lidé, kteří přemýšleli, viděli před sebou jasný cíl, zpravidla i jasnou cestu a šli po ní. Já například nesnáším ty, kteří všechno vidí ze všeho nejdřív černě. Vlastně, kdyby aspoň černě! Spíš jenom šedě. A pak se točí tam a jinam, jednou doprava, jednou doleva. Mám jiný životní názor: rovně dopředu. A třeba i s chybami. Ale kličkovat ne. "

"Věřím v to, že člověk ví, jaký je. Jsou chvíle největšího oproštění se od světa, chvíle, kdy ležíte pod peřinou, čučíte do zdi a v té hodině mezi bděním a spaním víte o sobě mnohé, ne-li vše. Ale snažit se slovy napravit činy? Zpytovat sám sebe, - ano - ale ráno s tím něco udělat. A nevytrubovat tolik. Tečka. "

Jaromír Nohavica