Další z mých oblíbených příběhů...
Na jednom staveništi na Středním západě, každý den, když píšťala oznámila polední přestávku, se všichni dělníci společně posadili, aby se najedli. A když Sam otevřel svou krabici s jídlem, začal jako vždy nadávat:
"Do prdele!" křičel, "zas chleba s burákovou pomazánkou a s marmeládou. Nemůžu vystát burákovou pomazánku ani marmeládu."
Sam na své pořád stejné obložené chleby nadával každý den. Plynuly týdny a ostatním dělníkům už to š1o na nervy. Nakonec mu jeden parťák řekl: "Pro kristovy rány, Same, když tak nerad jíš burákovou pomazánku a marmeládu, tak proč neřekneš své staré, aby ti dávala s sebou něco jiného?"
"Jaké staré?" odpověděl Sam. "Já jsem svobodný. Chleby si mažu sám."
Žádné komentáře:
Okomentovat