Žadný zvlaštní zamyšlení dnešního dne, spíš spontánní text nevalné kvality.. :D


Člověk se musí sám na sebe pořádně naštvat, aby dokázal znovu vstát. Znovu se mi potvrdilo, jak mocnou silou sugesce je. A jak velkou silou je vlastní rozhodnutí. A že všechno kolem nás je přesně tímto utvářeno.


Četla jsem jeden text o věrnosti svým snům. A pokládala sama sobě otázky, co že to vlastně znamená? Že máme pořád ty samé sny? Že se je snažíme uskutečnit? A přivedlo mě to i k otázce, jaké sny mám já. Znovu oprášit ty cesty, po kterých jsem možná už nikdy neměla v úmyslu jít...

Jenže pak jsem si řekla - co když se pokusím je naplnit?

A najednou ta cesta kolem zezelenala... Nejenom, že má člověk pocit, že dělá něco pro sebe, že nějak stoupá, něco se vyvjí (což je podle mě v životě podstatnější, než se zdá), ale že všechno kolem dostává najednou ten smysl, který předtím byl jen těžko znát.

Všechno kolem tepe životem.