Půl

Nepříjemnej pocit... a drží se mrcha...


Tyhle večery, kdy člověk, jak jediný svého druhu... Nepatřím do žádnýho z těch světů, kterýma denně procházím. Chvilka úsměvů, chvilka radosti, chvilka sexu, chvilka lásky - a co to všechno vlastně znamená? Boj za něco, o čem každou noc pochybuju? To ani není boj... Je to tápání. Mizení. Lež. Přetvářka. Míjení. Hry. A prožívat všechno jen zčásti?
Nikdy jsem tady nebyla.
Trochu to vzdávám, když nevidím už ani okraje Cesty. Je to součást boje? Mám se učit schopnosti reagovat?
Tak živote pojď sem, ukaž mi svůj nejlepší úder. Mám dost těch polovičatejch věcí. Buď to zvládnu a vrátím se do všeho s plným vědomím a zodpovědností, s plným prožitím.
Když selžu, když se zhostím úkolu jen napůl... nechci už se vracet do života vůbec. Nechci už dýchat, mluvit, dívat se... Když je to napůl - nedokážu v tom najít štěstí, klid...
Sníme po večerech o tom, že do našeho života přijde nějaká zásadní změna. Máme ji v mysli promyšlenou - do všech detailů, barev, tónů. A vůbec nic to neznamená...
Čteme knihy a slova, který nám vypráví lidé, kteří už VĚDÍ. A vůbec nic to neznamená...
Zkoušíme pár dní v měsíci žít podle svých snů a nejlepších přesvědčeních. A vůbec nic to neznamená...
Půl kroku... půl pocitu... půl slov... půl citů...

Tak ukaž. Co ještě umíš??
Nejlepší úder...